Případ Fremr aneb pravda a láska „zvítězila“

Robert Fremr se vzdal kandidatury na člena Ústavního soudu a pomohl tak z nepříjemné situace vybruslit prezidentu Petru Pavlovi. Ten se může  tvářit, že se vše v dobré obrátilo.

Aféra kolem Roberta Fremra plasticky ukázala, jak více než čtyřicet let bolševismu v Česku poškodilo naši společnost. Pokud se řada politiků ohání morálkou a slušností a ukazuje na ty špatné – odnesl to a dodávám že zaslouženě Andrej Babiš – realita je mnohem „pestřejší“. I ti, co se nás snaží poučovat o morálce a slušnosti mají totiž tolik másla na hlavě, že se nemohou ani pořádně učesat.

Soudce Robert Fremr se vzdal kandidatury do Ústavního soudu. Zdůvodnil to nevybíravým tlakem některých médií. „Tento tlak byl již pro mě a mou rodinu nadále neúnosný,“ řekl Fremr. Prezident Petr Pavel jeho rozhodnutí respektuje. Přesně před týdnem oznámil, že Fremra zatím nejmenuje soudcem Ústavního soudu kvůli informacím o jeho působení před listopadem 1989.„Za nějaké doznání to nepovažuji,“ prohlásil Fremr. „Nemyslím, že to pana prezidenta překvapilo. Řekl mi, že by akceptoval jakýkoliv můj přístup v té věci. Říkal, že tomu rozumí,“ řekl místopředseda pražského Vrchního soudu.

Pokud si člověk poslechne jen část „zdůvodnění“ , které Fremr pronesl, lze konstatovat, že on sám žádnou vinu necítí. Neunesl pouze tlak „některých médií“ – podle něho se údajně většina média chovala slušně! – a chtěl zamezit dalšímu tlaku na jeho rodinu. Je to vlastně svým způsobem skandální zdůvodnění své rezignace – nic jsem neudělal, média jsou zlá a chráním svou rodinu. Jen okrajově zmínil „důvěryhodnost“ Ústavního soudu jako jeden z důvodů jeho rezignace. Pak jsou ovšem jeho slova o „tlaku“ médií opět jenom lživá slovíčka.

Ten, kdo si může „oddechnout“, je prezident Petr Pavel. Nemusí tak zdůvodňovat vůbec nic a již vyslovil pro jednání Fremra „pochopení“. Velmi pozoruhodné je rovněž prohlášení „výběrové komise“, kterou Pavel zřídil pro výběr kandidátů. Soudce Kysela, který se na výběru Fremra podílel, nabídl také svou rezignaci, Pavel však pro ni nevidí důvod. Rezignace Roberta Fremra na kandidaturu na ústavního soudce se podle ústavního právníka Jana Kysely dala očekávat. Další kandidát na post ústavního soudce, který by měl komunistickou minulost, ale už, jak řekl, nehrozí. S tím souhlasí i ústavní právník Jan Kudrna, který uvedl, že je to vyloučené. „To je velmi nepravděpodobné, protože jsme nikoho dalšího, kdo by měl podobnou minulost, nechtěli vyhledávat ani navrhovat. Pan doktor Fremr byl kandidát mimořádného renomé, mimořádného respektu, velkých mezinárodních zkušeností. Zkrátka kandidát hvězdný, a proto se nám zdálo, že stojí za to ho akceptovat, i když měl stín spojený s členství k KSČ. O konkrétních kauzách jsme před tím nevěděli, ale nikoho podobného, kdo by měl stín z KSČ hledat nechceme,“ řekl ke Fremrově rezignaci Kysela.

Pane jo, Kyselu ani „nenapadlo“ zabývat se komunistickou minulostí soudce Fremra! To je nejen na rezignaci z výběrové komise. Pan doktor Kysela tím dle mého soudu ztratil jakékoliv morální právo kázat o slušnosti a „morálce“.

Mimochodem, v magazínu Ona vyšel zajímavý rozhovor s paní Margaretou Křížovou, který obsahuje i tuto kouzelnou otázku a odpověď paní Křížové:

Máte vůbec v životě nějaké limity, přes které jste se „zatím“ nepřenesla?Přes politiku. To je tak toxické prostředí, že jsem nikdy ani na sekundu nepomyslela na to, že bych do něj vkročila. Jinak se nebojím ničeho.

To je naprosto trefné popsání české politiky. Je to toxické prostředí, kde se o morálce a slušnosti hodně hovoří, ale jinak je to podraz na podraz. Proto musím na závěr konstatovat, že v případě soudce Fremra zvítězila opět přetvářka a lež a pravda a láska dostaly znovu na frak.