Pompeo v Česku – slyšeli jsme slovo boží?

Ministr zahraničí USA Mike Pompeo navštívil Česko a promluvil v Senátu PČR.  Média upozorňují zejména na tu pasáž jeho projevu, v níž kritizoval Rusko a Čínu.

Česká média, veřejnoprávní ČT nevyjímaje, jen málokdy ocení zahraniční politiku Trumpovy administrativy.  Ministr zahraničí USA Mike Pompeo dostal příležitost k projevu před Senátem PČR. V něm tvrdě kritizoval Rusko a Čínu za jejich „podvratné aktivity“.  V rozhovoru pro ČT, který moderoval Martin Řezníček, bývalý zpravodaj ČT ve Washingtonu, se Pompeo ohledně dostavby jaderné elektrárny či 5G sítí vyjádřil velmi diplomaticky, Prohlásil, že Česko se rozhodne svobodně a jistě správně.  Po dlouhé době se ČT nevyjádřila kriticky k politice USA, neboť se obvykle tato politika odvíjí od kritiky Donalda Trumpa, stávajícího amerického prezidenta.

Diskuse v Událostech, komentářích se věnovala projevu Pompea před Senátem PČR. Účastnili se jí předseda Senátu PČR Miloš Vystrčil (ODS), předseda Poslanecké sněmovny PČR Radek Vondráček (ANO) a místopředseda Poslanecké sněmovny PČR Vojtěch Filip (KSČM). Vystrčil ocenil, že Pompeo podpořil plánovanou cestu na Tchaj-wan. Filip naopak prohlásil, že „nejprve se jede do hlavního města a pak do provincie“. Vondráček lavíroval a stavěl se „do středu“.

Z reakcí většiny médií, které sleduji, lze vystopovat pozoruhodnou věc. Prakticky všechna média tlučou po vzoru Pompea do Ruska a Číny. Veřejnoprávní ČT uvedla reakci čínské ambasády, která Pompeovu kritiku odmítla jako „ideologickou“. Rád bych se v této souvislosti vyslovil k tomu, co Pompeo vyjádřil v této větě (parafrázuji) -  nebezpečí nepominulo rokem 1989 a 1991 (rozpadem východního bloku a rozpadem SSSR).  Fakticky této větě nelze nic vytknout, nicméně realita byla naprosto jiná.

Západ (včetně a zejména USA) se k Rusku i Číně choval ze strategického pohledu naprosto zoufale. Masivní přesun výrob do Číny během devadesátých let minulého století, který pokračoval i na počátku století nového, vytvořil z Číny doslova „dílnu světa“. Svůj díl si k tomuto vývoji přiložila i „zelená politika“, která vytvořením přísných limitů na vypouštění exhalací pomáhala procesu přesunu špinavých výrob do Číny ještě větší silou. Výsledkem je samozřejmě situace, kdy v Číně existují území s tak obrovským znečištěním vzduchu a vody, že už to dokonce vyděsilo i komunistické papaláše a ti se snaží situaci zlepšit.  Čína dnes disponuje obrovskými finančními zdroji a je pro USA samozřejmě hospodářskou hrozbou.

Existuje proto jediná cesta jak Čínu vystrnadit alespoň z některých segmentů trhu. Tou je odkaz na bezpečnostní riziko. To však tady existovalo od počátku a jen západní politici se tvářili, že neexistuje.  Komunistická strana drží v Číně otěže moci bez přestávky již přes sedmdesát let. USA se po nástupu Trumpa pustily do souboje s Čínou v hospodářské oblasti. Uvalily na výrobky z Číny vysoká cla a vynutily si novou obchodní dohodu. To, co ale nevyšlo, respektive nebylo možné použít, bylo zlepšení vztahů s Ruskem. Lepší vztahy s Ruskem nebylo možné nastoupit zejména proto, že Demokratická strana vyvinula nesmírné úsilí označit jako viníka prohry její kandidátky právě ruské vměšování.  Trump byl obviňován z tajné spolupráce s Ruskem. Nic se nakonec neprokázalo, ale Trumpova administrativa nemohla s Ruskem navázat lepší vztahy. Nakonec tedy je nucena bojovat na dvou frontách, což je i pro silnou americkou ekonomiku zátěž. Do toho se ještě „přimotala“ virová pandemie a zejména ta učinila z nadcházejících prezidentských voleb nejistou sázku. Před vypuknutím pandemie se zdálo, že Trump svůj mandát hravě obhájí, nyní to bude velmi otevřený souboj až do vyhlášení výsledků.

Pompeova řeč v Senátu PČR tak byla samozřejmě ovlivněna všemi výšeuvedenými důvody. Bezpochyby měla vytvořit i lepší podmínky pro americké investory v Česku jak v případě 5G sítí, tak dostavby jaderných elektráren.  Její cíl byl tedy nastolit bezpečnostní otázky jako základní parametr při rozhodování české vlády o investorech. Je proto velmi pravděpodobné, že Česko se ruským i čínským investorům obloukem vyhne a zakázky zřejmě získají konsorcia, kde ruské či čínské firmy budou maximálně jako subdodavatelé.  Neslyšeli jsme tedy slovo boží, ale slova prosazující návrat USA do pozice „hlídacího psa demokracie“. Rusko ani Čína zdaleka nejsou demokratické státy dle západních měřítek. Přesto se mi zdá, že „progresivní politika“ tlačená dnešní Demokratickou stranou a vládnoucí politickou elitou v EU, je pomalu stejným nebezpečím pro osud demokracie. Politická korektnost již dospěla do takového stádia, že označuje loupící bandy hnutí Black lives matter v Chicagu jako „frustrované skupiny, které si jen berou své reparace“.

Pompeova řeč tak byla samozřejmě z mého pohledu konečně faktickým popisem reality. Je otázkou, zda nepřichází příliš pozdě.