Josef Havránek, se kterým se více méně shodnu ve věcech domácí politiky, napsal článek Kdybych umřel před rokem, před dvěma ...
Mohli nad hrobem vzpomínat na přesvědčeného antikomunistu, vděčného přítele USA, který ještě dávno před Reaganem, považoval Rusko (SSSR) za říši zla…
Ve světle jeho názorů na ukrajinskou krizi je jeho obrat a plédování pro Rusko skutečně překvapivé. Je to ale skutečně tak moc překvapivé?
Neuplyne jeden den aby si Havránek nestěžoval na česká média, která šíří „propagandu ne nepodobnou komunistickým médiím, pouze se záporným znaménkem“. Asi poslouchám úplně jiná média než on. Čtu dnes více méně pravidelně weby BBC, CNN, RIA- Novosti a vůbec nepovažuji situaci našich sdělovacích prostředků (těch veřejnoprávních) jako zcela katastrofální a propagandistickou. Ve zprávách se pravidelně objevují stanoviska Kremlu k ukrajinské krizi – teď je v kurzu humanitární konvoj – a co se komentářů týče, jsou vedeny elementární snahou o vyváženost. I já jsem sledoval v ČT24 duel Jefima Fištejna s ruskou novinářkou Natalií Sudliankovou. Tam si mohli posluchači udělat poměrně jasno kdo a na čí straně stojí. To je v případě komentářů obvyklé.
Ale to zcela podstatné spočívá v daleko obecnější úvaze. Jaký systém stojí za to podporovat? Má to být ruský systém vůdce, který vše řeší a rozhoduje a jehož moc je nekontrolovaná médii a média jsou pouze prodlouženou rukou „moudrého“ vůdce? Nebo jsme pro demokracii, kde je výkonná moc pod obrovským tlakem médií a kde se nic neutají.
Není vůbec překvapivé, že Havránek současně nemilosrdně kritizuje politiku EU a USA. Jestliže se člověk rozhodne věřit Putinovi a ruské propagandě, logicky nevěří „papalášům EU a USA“. Když člověk na TV záběrech vidí, že koloně humanitární pomoci žehná pravoslavný kněz a kropí auta svěcenou vodou, může lehce nabýt dojmu, že Rusko už není bolševické, tj. komunistické, ale pravoslavné. Obávám se, že Rusko je dnes bolševicky pravoslavné, tj. jen ono má zase patent na správnou ideologii. A jednou kágébák, jako Putin, pořád kágébák. Jen se změnily vnější kulisy – už se ruská moc nešíří pod rudým praporem se srpem a kladivem, ale pod rudým praporem se znakem Moskvy.
Josefe Havránku, stále věřím systému americké demokracie a tomu, že po slabém Obamovi přijde nový „Reagan“. Přeji vám pevné zdraví a těším se na další vaše články.
