Německo a Francie nechtějí válku v Evropě ani ve světě

Musím zásadně odmítnout argumentaci, kterou Vilém Barák používá k obviňování Německa a Francie z podlézání Rusku, což podle něho povede k válce v Evropě – kdyby jenom tam, dodávám.

Vilém Barák ve svém článku „Německo a Francie směřují Evropu k válce“ tvrdí, že politika Německa a Francie svou (ne)podporou Ukrajiny přibližuje Evropu k válce. Opět se v článku připomíná situace kolem Mnichovské dohody z roku 1938, kdy Francie a Velká Británie podepsaly s Německem a Itálií dohodu o postoupení Sudet Německu. Francie nesplnila svou část dohody o obraně Československa a Velká Británie rovněž odmítla kvůli Československu válčit s Německem. Německo a Francie si podle Baráka počínají podobně jako Francie a Británie v roce 1938 a proto to dopadne stejně jako tehdy. Válce Mnichovská dohoda nezabránila a stejně tak současná politika Německa a Francie nakonec stejně skončí válkou v Evropě. V takovém případě bychom ovšem měli hovořit o III. světové válce.

Německo a Francie jsou bezpochyby silné státy EU i NATO. Ruská invaze na Ukrajinu se však odehrává ve zcela jiných reáliích než rok 1938.  Nejde přitom zásadně o podobnost národnostní, i když Rusko podobně jako Německo v roce 1938, hovoří o ochraně ruskojazyčného obyvatelstva na Ukrajině. To, čím se rok 1938 a 2022 liší naprosto zásadně, je existence jaderných zbraní. USA a Rusko mají takový jaderný arzenál, který by dokázal spolehlivě vyhladit miliardy lidí na Zemi. K tomu připočtěme jaderné zbraně Francie, Velké Británie , Číny a Severní Koreje  (přiznané jaderné mocnosti) a další státy s jadernými zbraněmi nepřiznanými (Izrael, Pákistán, Indie).

V době bipolárního světa, na jedné straně se Sovětským svazem a na druhé straně s USA, se rovnováha (či jaderné odstrašování) brala velmi vážně. V době Karibské krize byl svět velmi blízko k jaderné válce, a nakonec došlo k dohodě mezi USA a SSSR a k válce nedošlo. Po pádu železné opony a rozpadu SSSR se jedinou atomovou velmocí ze všech států tvořících Sovětský svaz stalo Rusko. Že by se snad jadernou mocností měla stát i Ukrajina (protože Rusko porušilo dohody uzavřené po rozpadu SSSR a Ukrajinu vojensky napadlo a usiluje o zásadní revizi postsovětského uspořádání), jsem také zaregistroval, nicméně považuji to za vyloučenou záležitost.

Německo a Francie se zapojily do tak zvaného Minského procesu po pádu proruského ukrajinského prezidenta Viktora Janukovyče.  Rusko využilo ukrajinskou nestabilitu a bez problémů obsadilo Krym a nechalo si na něm převážně ruským obyvatelstvem odsouhlasit připojení k Rusku. Na východě Ruska vznikly dvě republiky (Luhanská a Doněcká) ovládané ruskými separatisty. Minské dohody měly vést k řešení této situace, ale po nástupu prezidenta Volodymyra Zelenského se jednání zcela umrtvila. Zelenský naopak požadoval návrat všech okupovaných území Ruskem pod správu Ukrajiny a začal hovořit o členství Ukrajiny v NATO. Zejména v USA našla tato politika podporu a NATO obecně vydávalo prohlášení v tom smyslu, že každý stát má právo se svobodně rozhodnout a připojit k obrannému společenství NATO. Pak už nastal poměrně rychlý spád událostí. USA vydávaly zprávy o zahájení ruské intervence tu na konec ledna, pak na polovinu února. V tu dobu také stáhly z Ukrajiny všechny své vojenské poradce a Joe Biden tehdy prohlásil, že „pokud by po sobě stříleli Rusové a Američané, byl by to počátek třetí světové války“. Ještě před ruskou intervencí pak Biden prohlásil, že armáda USA na Ukrajině v žádném případě nezasáhne. Německý kancléř Olaf Scholz při své návštěvě Ruska na počátku února dokonce hovořil o „oprávněných ruských bezpečnostních požadavcích“. Na konferenci o bezpečnosti v Mnichově několik dní před ruskou intervencí Zelenský kritizoval americké informace o termínech ruské intervence jako o strašení Ukrajiny a že je situace už několik měsíců na rusko-ukrajinské hranici neměnná.

Po začátku ruské invaze byla zahájena politika sankcí proti Rusku. Současně americký ministr zahraničí Antony Blinken prohlásil, že se Rusko dopustilo agresí vůči Ukrajině chyby a že Západ pomůže Ukrajině. Rusko se podle Blinkena válkou na Ukrajině „vyčerpá“ a nebude mít možnost ohrožovat další státy v okolí. Jestliže dnešní „zákulisní“ informace z Bílého domu tvrdí, že se Ukrajině nepodaří dobýt zpět území, které Rusko od počátku intervence získalo, ukazuje to na zcela chybnou americkou strategii. Zdá se, že USA a NATO počítalo s tím, že se na stávajících hranicích Ruska a Ukrajiny povede poziční válka a Rusko žádné nové území na Ukrajině nezíská. Realita je taková, že Rusko dnes včetně Krymu okupuje asi pětinu ukrajinského území.

Ukrajina slibuje, že masivními dodávkami zbraní se na podzim karta obrátí a Ukrajina získá všechna ztracená území pod svou kontrolu. Rétorika NATO je však zcela odlišná. Počítá se s roky trvající válkou a o jejím výsledku se nehovoří. Pouze se zdůrazňuje, že „Putin nesmí vyhrát“.  Tato strategie NATO má ovšem další velmi závažná rizika. Obávám se, že se „šuškanda“ v Bílém domě zakládá na reálných předpokladech. Rusko totiž udělá vše proto, aby si již okupované území ubránilo a zcela jistě se pokusí postupovat dál na západ. Ruská taktika založena na postupu o několik kilometrů denně se tak může do konce roku proměnit na další významné územní zisky bez ohledu na dodávky zbraní ze Západu. Ukrajina totiž má a bude mít vůči Rusku trvalý nedostatek vojáků a bez vojáků nelze zahájit účinnou ofenzívu.

Nepříznivý vývoj na ukrajinské frontě proto dříve nebo později povede k tlaku na zastavení bojů. Domnívám se, že jak Francie, tak i Německo si podobně jako v zákulisí Bílého domu uvědomují, že situace je pro Ukrajinu kritická a jediným východiskem je začít s Ruskem jednat. Francie ani Německo nemají zájem na eskalaci konfliktu do podoby světové války. Případná světová válka by hrozila použitím jaderných zbraní a je potřeba se vrátit na pevnou zem a takovému vývoji rozhodně zabránit. Pokud bylo možné se dohodnout v dobách bipolárního světa na kompromisech, musí to jít i dnes. Západ přitom nemá zdaleka takovou ekonomickou sílu, s jakou občas kalkuluje. Vážným konkurentem je mu sdružení států BRICS, které s Ruskem udržuje více méně normální obchodní vztahy a mimochodem Indie na současné situaci výrazně profituje, protože z Ruska dostává ropu s výraznou slevou. Rusko dnes prochází recesí, ta ale hrozí i v USA (červen 2022 byl nejhorším měsícem pro americké akciové trhy za posledních šedesát let). Ukrajina je po ekonomické stránce naprosto zničený stát, škody na majetku jsou odhadovány již na sedminásobek HDP Ukrajiny z roku 2021 (asi 150 miliard dolarů)- tj. 1000 miliard dolarů!!! Cílem Ruska je zřejmě úplné vymazání Ukrajiny z mapy světa v podobě před ruskou invazí. Domnívám se, že Francie a Německo chtějí z Ukrajiny zachránit co nejvíce se ještě dá. To nebude při možném další postupu ruské armády na Západ možné.