Nedělejme z ruské armády idioty

Poslední dobou se objevuje stále více komentářů, které hovoří o porážce Ruska a očekávají rozpad ruské armády a osvobození všech okupovaných území Ukrajiny. Jen sem tam se objeví objektivnější popis situace.

Ruská agrese proti Ukrajině je v současnosti ve stavu, který někteří komentátoři popisují jako „strategický pat“. Konflikt na Ukrajině se po půl roce bojů podle Zdeňka Petráše z Centra bezpečnostních a vojensko-strategických studií Univerzity obrany dostal do slepé uličky. V rozhovoru s ČTK řekl, že nastala patová situace, kdy ani jedna strana nemá potenciál ke zvrácení vývoje bojů na svoji stranu. Rusko Ukrajinu vojensky napadlo 24. února. Současný vývoj konfliktu se podle něj dostal do slepé uličky a nesvědčí ani jedné straně. "I když morální síla a odhodlání pokračovat v obraně země se bude nacházet na straně Ukrajiny, zdá se, že pro obě strany nastává kulminační bod, kdy vojenské akce nevedou k žádnému podstatnému výsledku. Tento stav by však paradoxně mohl uspíšit iniciování diplomatických jednání o kompromisním řešení válečného konfliktu," řekl odborník.

Převažují ale komentáře zcela jiného typu, které se stále pokoušejí současnou situaci na Ukrajině přirovnávat k počátku II. světové války. A západní experti dokonce očekávají totální rozpad ruské armády a vyklizení všech okupovaných území do konce letošního roku. „Myslím si, že Rusové jsou skutečně vyčerpaní. Jejich logistický systém je vyčerpaný,“ řekl bývalý vrchní velitel amerických pozemních sil v Evropě, exgenerál Ben Hodges. „Nemohou dělat nic kromě používání dělostřelectva proti civilistům. A dokonce i toho v posledních několika týdnech významně ubylo,“ upozorňuje. Hodges dokonce věří, že pokud Ukrajinci udrží svou větší morálku a budou pokračovat v zadržování ruských výpadů a podnikat účinné protiúdery, s velkou pravděpodobností dojde ke „zlomení“ Rusů. „Uvidíme Ukrajinu, jak je na konci tohoto roku zatlačuje zpátky na linii z 23. února (den před začátkem války, pozn. red.),“ myslí si generál. Na konci úvah západních expertů ale stojí, že Rusko za posledních šest týdnů dobylo dalších 450 km2 a celkem okupuje pětinu Ukrajiny, tj. asi 120000 km2.

Domnívám se, že hodnocení amerického generála je velmi povrchní a spíše propagandistické. Blíže realitě je dle mého soudu postoj těch expertů, kteří o současné situaci na Ukrajině hovoří jako o strategickém patu a neočekávají žádný zásadní průlom ani ve prospěch Ruska, ani ve prospěch Ukrajiny.

Chápu, že Ukrajina dnes s Ruskem odmítá jednat, protože věří tomu, že další západní dodávky zbraní změní poměr sil a zlepší vyjednávací pozici Ukrajiny. Nicméně, i tyto dodávky nejsou žádnou zárukou úspěšného protiútoku Ukrajiny, který by vedl k osvobození dnes okupovaných území.  Připomíná se, opět v serióznějších úvahách, že Ukrajina by pro případ úspěšného protiútoku potřebovala dosáhnout převahy „živé síly“ minimálně v poměru tři ku jedné. Taková koncentrace na určitém úseku fronty by naopak mohla vést k ruskému útoku tam, kde ukrajinská armáda nebude mít dostatek lidí. Právě proto se i někteří ukrajinští činitelé vyjadřují o strategickém patu.

A naprostá většina expertů, kteří se k situaci na Ukrajině vyjadřují, zcela ignoruje skutečnost, že je Rusko jadernou velmocí a že by v případě hrozící porážky mohlo ZHN použít. O tom se cudně mlčí. Pokud bylo nemyslitelné, že Rusko na Ukrajinu skutečně zaútočí, mám vážné námitky k „nemyslitelnosti“ nasazení jaderných zbraní Ruskem, pokud by se situace na frontě výrazně změnila v jeho neprospěch.

Podceňování schopností ruské armády je ostatně v pozadí všech komentářů, které na konci roku vidí neodvratnou porážku Ruska. Bohužel, Rusko má stále dost zdrojů na to, aby takovému vývoji zabránilo. Podobně to vypadá i s popisem sankcí proti Rusku, které Rusku zcela jistě nejsou lhostejné, ale rozhodně nedokáží změnit ruskou velmocenskou zahraniční politiku. Zboží, které podléhá sankcím, se už do Ruska dostává prostřednictvím „třetích“ zemí, i když samozřejmě za podstatně vyšší ceny. Protiruské sankce ale navíc vyvolaly celosvětovou energetickou krizi, z níž Rusko paradoxně těží, protože za podstatně menší export na Západ dostává stejné a někdy větší finanční částky. Dalším státům pak Rusko nabízí dlouhodobé smlouvy na odběr ruských energetických surovin s cenami až o 30 % pod aktuálními cenami na burzách. I tak na tom Rusko vydělá víc než v minulosti.

Závěr je proto nasnadě. Válka na Ukrajině bude muset být ukončena jednáním, pokud si Západ nebude přát přímou konfrontaci s Ruskem a riskovat III. světovou válku. Existuje totiž podstatné riziko, že Ukrajina pokračováním války okupovaná území nejen že nedobude, ale ztratí další část svého území a vyjednávací pozice Ukrajiny se tak postupujícím časem bude naopak zhoršovat i přes dodávky zbraní. Podceňování a zesměšňování ruské armády je sice v rámci propagandistických akcí možné, ale o samotném výsledku války nerozhoduje. Přát Ukrajině vítězství je pochopitelné, nicméně ignorovat realitu by se Ukrajině ani Západu nemuselo vyplatit.