Náklady na testování na covid jsou přemrštěné a nesmyslné

Současné náklady na testování představují 98% nákladů včetně nákladů na pacienty v nemocnicích. Tato situace vyžaduje zásadní revizi testovacího programu.

Za pacienta s covidem platíme třikrát více než za srovnatelný infarkt, říká šéf svazu pojišťoven. Hrozí, že českému zdravotnictví dojdou peníze? Podle ministra zdravotnictví Jana Blatného (za ANO) zdravotní pojišťovny do konce roku vyčerpají rezervy z minulých let. „Už od roku 2013 nám velice rychlým tempem rostou náklady a jakmile jen trochu zpomalíme tvorbu zdrojů, dostaneme se do velkých potíží,“ varuje prezident Svazu zdravotních pojišťoven Ladislav Friedrich. Svaz sdružuje šest zaměstnaneckých pojišťoven, není ale mezi nimi VZP. Jednak jde o nákupy vakcín, které měl původně platit stát, což i s náklady za jejich aplikaci znamená asi 10 miliard korun navíc. Dále to jsou výdaje na testování, a to 3,5 miliardy za PCR testy a v posledních týdnech i rozsáhlé antigenní testování, které může stát až 6 miliard korun. Friedrich uvádí, že například provedení PCR testu pojišťovnu stojí zhruba tisíc korun. Pokud jde o vakcíny, situaci komplikuje jejich cenový rozptyl od 50 do 450 korun podle výrobce, ovšem konkrétní počty se každým dnem mění. „Když se to všechno sečte dohromady, tak neplánované vícenáklady by letos mohly být 20 miliard. To už se začíná blížit vyčerpání našich rezerv,“ vypočítává Friedrich s tím, že zásadní problém by nastal, pokud by se ministerstvo rozhodlo plošně odměnit ambulantní zařízení a lékárny částkou ve výši 100 tisíc korun na zaměstnance.

Před pandemií platily zdravotní pojišťovny za každého pacienta na jednotce intenzivní péče 166 tisíc korun za týden. Na jaře, když lidí s koronavirem začalo přibývat, si nemocnice vyjednaly příplatek 413 tisíc korun. Více peněz získala zařízení i na standardním lůžku. Důvodem byly vyšší náklady. „Personál používá drahé ochranné pomůcky. Jenom naše infekční oddělení, které má 200 lůžek, objednává v lékárně každý týden ochranné pomůcky zhruba za milion korun,“ uvedl Pavel Dlouhý, primář Infekčního oddělení Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem.

Náklady na testování a na pacienty s covidem v nemocnicích podle údajů pojišťoven

Podívejme se nyní na náklady způsobené nemocí covid  březnu letošního roku, když u nás nemoc vrcholila a v červenci, kdy počty pacientů v nemocnicích klesly pod 50 osob a den.

Měsíční náklady na testování a na pacienty v nemocnicích

Měsíc				celkem

Zatímco ve vrcholné fázi epidemie v Česku tvořily náklady na testování pomocí PCR testů asi 25% všech nákladů, v červenci, kdy epidemie klesla na minimální úroveň, tvořily náklady na testování 98% (!!!) všech nákladů. Když uvážíme, že podle zkušeností nemocnic z jara i nyní u většiny hospitalizovaných je stanovena diagnóza covidu teprve při nástupu do nemocnice a ne díky testování, je nutné dle mého názoru zásadním způsobem přehodnotit význam testování a jeho šířku.

Hygienici tvrdí, že testování má význam zejména proto, aby byl odhalen typ viru – v současné době je to tak zvaná varianta delta.  To by bylo samozřejmě možné zjistit i na mnohem menším vzorku testů a s mnohem menšími náklady.

Kromě výše uvedeného ale existují i další testovací náklady spojené s testováním žáků a zaměstnanců. Před prázdninami bylo prováděno až sto tisíc antigenních testů denně, což je řádově 300 milionů korun měsíčně.  Plánované testy u žáků – třikrát na počátku školního roku – znamenají řádově 4 milionů testů s náklady 400 milionů korun. Co si od výsledků tohoto testování hygiena slibuje, netuším. V současné době se počty infikovaných metodou PCR pohybují na úrovni 1% z celkového počtu testů a testy jsou prováděny u vytipovaných osob z kontaktů.  U vzorku všech žáků lze očekávat spíše nižší pozitivitu než 1% i díky méně přesné metodě a můžeme tak odhalit maximálně několik desítek žáků s pozitivním výsledkem.  Vyplatí se náklady bezmála půl miliardy korun na takový výsledek?

I ve vztahu k faktu, že finanční rezervy pojišťoven byly spotřebovány na zvládnutí jarní fáze epidemie, si dovolím tvrdit, že pokračování v tak masivním testovacím programu nemá ekonomické opodstatnění.  Jestliže ve vrcholné fázi tvořily počty infikovaných až 50% výsledků PCR testů a dnes je to kolem 1%, i to by měl být důvod k přehodnocení testovacích programů.  Ignorovat náklady na získání jednoho pozitivního testu si nemůže žádné financování zdravotní péče dovolit.

I proto vidím jako nezbytné vydat se britskou cestou a chovat se v současné fázi proočkovanosti a lékového zabezpečení ke covidu jako ke klasickému respiračnímu onemocnění, chcete-li k chřipce. Vydávat další miliardy na testování postrádá dle mého soudu smysl i v situaci, kdy některé nemocnice signalizují zvýšený počet pacientů s rakovinou v důsledku zanedbání preventivních prohlídek během covidové krize.  Právě na tyto případy budou finance velmi zapotřebí.