Je úkolem politiků strašit válkou?

Josep Borrell, takto Vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, se pustil do analýzy a výsledkem je další varování před válkou s Ruskem.

„Válka se určitě rýsuje kolem nás. Konvenční válka vysoké intenzity v Evropě už není fantazií,“ řekl Borrell podle portálu Euroactiv na ekonomickém fóru v Bruselu. Rusko podle něj „ohrožuje Evropu“ prostřednictvím války na Ukrajině a též hybridními útoky. „Válka nezačne zítra, ale nemůžeme popřít realitu,“ dodal. Jeho slova jsou podle médií zatím nejexplicitnějším vyjádřením obav z konfliktu s Ruskem, která zatím šéf evropské diplomacie vyslovil. Přichází poté, co několik západních generálů, šéfů rozvědek a politiků varovalo, že Moskva se připravuje na válku s NATO…Představitel unie pro zahraniční věci připouští, že možný návrat amerického exprezidenta Donalda Trumpa do Bílého domu by mohl narušit dosavadní bezpečnostní pořádky. Trump prohlásil, že ty státy, které v NATO dost nepřispívají, by nechal napospas Rusku. „Americký deštník, na který jsme se spoléhali od dob studené války, nemusí být stále otevřený,“ řekl Borrell. „Možná, v závislosti na tom, kdo vládne ve Washingtonu, se nemůžeme spoléhat na to, že nás Amerika ochrání,“ uzavřel.

Pomiňme skutečnost, že neformální ministr zahraničí EU straší válkou, což je mainstreamem považováno za „realismus“, zatímco když straší válkou „populisté“, jde o provokace. V této chvíli bychom se měli především zajímat o to, čím by se politik na tak vysoké úrovni zabývat měl především a v současné napjaté mezinárodní situaci.

Současná situace je samozřejmě zásadně ovlivněna ruskou agresí proti Ukrajině. Ukrajina svou zahraniční politiku postavila na tezi, že po její případné porážce se Rusko nezastaví a napadne další evropské státy, vesměs členy NATO. V takovém případě by měl být aktivován tolikrát zmiňovaný článek 5 a ostatní státy NATO by měly přijít napadenému na pomoc. V tomto scénáři bychom pak skutečně byli za bodem, kterým je zahájení třetí světové války.

Pokud Borrell tvrdí, že se rýsuje další konvenční válka v Evropě, znamenalo by to, že by pokračovala současná politika NATO, tj. dodávky zbraní napadené zemi a žádná nebo omezená účast jiných armád než armády napadené země. Tato vize je však dle mého soudu zcela iluzorní, protože pobaltské státy by se bez spojeneckých armád ruské armádě neubránily. Borrellova teze o „další konvenční válce“ v Evropě by tak vzala za své a vypukla by další, v pořadí třetí světová válka s možným nasazením všech typů zbraní, včetně jaderných.

Pokud je svět ve stavu, v jakém je, očekával bych, že se politici zaměří nikoliv na vyhlídku „konvenční války vysoké intenzity v Evropě“, ale pokusí se situaci uklidnit. Porovnejme dva vlastně srovnatelné konflikty v současném světě.

Válka v Gaze je v zásadě v bodu, kdy Západ na čele s USA dává od Izraele „ruce pryč“ a jedná s arabskými zeměmi, zejména Egyptem a Saudskou Arábií tak, aby válka skončila. Izrael sice stále hovoří o útoku na další pozice Hamásu, USA ho však „varují“ a upozorňují, že by se mezinárodní podpora Izraeli mohla pod tíhou dalších civilních obětí v Gaze rozplynout. Po zabití pracovníků organizace zajištující rozvoz humanitární pomoci v Gaze se Izrael ocitl pod obrovskou palbou kritiky a jen stěží si umím představit, že by válka v Gaze mohla pokračovat v současném trendu. Snaha o zničení Hamásu se dříve nebo později promění v nereálný cíl a do dalších pěti, deseti let bude stát proti Izraeli nový Hamás.

Západ se tedy očividně snaží situaci v Gaze politicky řešit a vyvíjí na Izrael stále větší tlak, aby změnil svou vojenskou strategii v pásmu Gazy.

Ve válce na Ukrajině ale nic podobného ze strany Západu nevidíme. Američané sice hovoří o tom, že válka s Ruskem „není v zájmu USA“, ale stále se sází na vojenskou podporu Ukrajině, která však ze všeho nejvíce potřebuje nové vojáky. Francouzský prezident Emmanuel Macron sice hovoří o vyslání francouzských jednotek „v jisté chvíli strategické nejednoznačnosti“, což americký ministr zahraničí komentoval tak, že by se jednotky USA ani v takovém případě války na Ukrajině neúčastnily. Očekával bych proto, že se politici Západu soustředí na to, aby se podařilo zachránit v zájmu Západu co nejvíce včetně Ukrajiny samotné. Místo toho nás vlastně Borrell připravuje na okamžik, kdy Rusko Ukrajinu zcela zdecimuje a půjde si pro Pobaltí. Právě to už podle Borrella není fantazií.

Zatím jsou ale jednání s Ruskem sprosté slovo a politici Západu se předhánějí v tom, kdo to Rusku natře více. S Ruskem se nejedná a basta. Pak je třeba ale jasně říci, že konvenční válka mezi Ruskem a NATO by neskončila na této úrovni a velmi rychle by mohla eskalovat k použití zbraní hromadného ničení, tj. zejména jaderných. Pokud tvrdíme, že je Putin magor, magor se použití jaderných zbraní rozhodně bránit nebude.

Je pozoruhodné, že Západ vyjednává prostřednictvím Egypta a Izraele s teroristickou organizací Hamás a neprohlašuje, že se s teroristy nejedná. Rusko bylo sice našimi zákonodárci označeno za teroristický stát, přesto chceme do Ruska poslat nového velvyslance, i když to podle vládních politiků teroristický stát je.

Považuji proto veřejné proklamace o nejednání s Ruskem o ukončení války na Ukrajině (i když se i o tom zřejmě vedou na straně NATO neformální rozhovory a hledají se cesty, jak se s Ruskem dohodnout) za cestu, která by mohla skončit skutečně tragicky nejen pro Evropu, ale pro celý svět. Hra nervů není dle mého soudu v souladu se zájmy EU a obecně Evropy. Přičtu-li k tomu současný stav vojenské pomoci ze strany USA, která „visí“ s Kongresu a ukrajinský prezident změnil rétoriku a hovoří o tom, že bez této pomoci Ukrajina prohraje, je Borrellovo varování jen důkazem nejednoty Západu. A to je dle mého soudu v daném případě pro Západ chybná politika. Politici by totiž vždycky měli usilovat o udržení míru. Nikoliv za cenu kapitulace, ale s vědomím síly Západu. Je proto spíše otázkou, zda Borrellovo strašení před další velkou konvenční válkou v Evropě není přiznáním faktu, že si politici USA a EU přes vzájemné deklarace o podpoře, nedůvěřují.