Covid: Pfizergate nebo bouře ve sklenici EU?

S údivem jsem podobně jako řada čtenářů pročetl zprávu o tom, jak předsedkyně EK Ursula von der Leyenová dojednala nákup vakcín proti covidu, uveřejněnou  na 1.4.2024. Že by apríl?

Vyšetřováním obvinění, která souvisejí s vyjednáváním mezi šéfkou Evropské komise Ursulou von der Leyenovou a šéfem farmaceutické společnosti Pfizer Albertem Bourlou o vakcínách proti covidu-19, se začal zabývat Úřad evropského veřejného žalobce (EPPO). Informoval o tom bruselský server Politico s odvoláním na mluvčího prokuratury v belgickém Lutychu.

Vyšetřovatelé Úřadu evropského veřejného žalobce případ v posledních měsících převzali od belgických žalobců, kteří von der Leyenovou vyšetřovali kvůli „zasahování do veřejných funkcí, ničení SMS, korupci a střetu zájmů“, vyplývá z právních dokumentů, do kterých Politico mělo možnost nahlédnout.Úřad EPPO, který má silné vyšetřovací pravomoci, již dříve prozradil, že nákup vakcín zkoumá, nikdy se ale nevyjádřil k tomu, zda se zabývá právě i šéfkou Evropské komise. V souvislosti s případem zatím nikdo nebyl obviněn.

V reakci na informace v článku většina čtenářů kritizuje nejen paní předsedkyni, ale celou EU jako spolek neschopných či všehoschopných a jen málo čtenářů si myslí opak. Ono je dnes totiž skutečně jakoby „po všem“, covid ustoupil z mediálního zájmu i díky současné napjaté mezinárodní situaci. Jako v době covidu čerstvý sedmdesátník jsem se rozhodoval poměrně snadno a nechal se očkovat a dvakrát přeočkovat. Měl jsem za sebou totiž skutečně dobré zkušenosti s vakcínou proti chřipce, díky níž jsem neměl již dlouhou dobu žádnou těžkou chřipku. Ignoroval jsem ale informace o tom, že vakcinace proti covidu ale není obdobou vakcín proti chřipce a pak jsem si přečetl i názory některých našich uznávaných odborníků o rizicích těchto vakcín a na další přeočkování proti covidu jsem už nešel.

Moc dobře si pamatuji na tehdejší mediální hon na „antivaxery“, což je hanlivé označení těch, kteří už v době největších covidových restrikcí proti nim brojili jako o nesmyslných opatřeních. I díky uzávěru české ekonomiky jsme jako stát hrubě tratili a dodnes se potýkáme s vysokým deficitem státního rozpočtu. Na covidové restrikce se totiž nabalilo prudké zdražení energií po zahájení ruské invaze na Ukrajinu a vysoká inflace, která byla po „orbánovském“ Maďarsku, vydávaném za stát s největším inflací v EU, i u nás nebývale vysoká. Zpětně pak lze pochopit oficiální tlak na přeočkovávání, když EU nakoupila desetinásobek vakcín oproti počtu obyvatel EU. A docela pochybuji, zda expirace vakcín postihla jen několik set milionů dávek, spíše to bude hodně přes miliardu dávek nakoupených v době největší hysterie.

Samozřejmě, dnes jsme už všichni generálové po bitvě, která se nakonec v záležitosti covidu vyvíjela naštěstí jinak, než prorokovaly nejčernější scénáře. Že si předsedkyně komise počínala v oné době tak, jak si počínala, už dnes budí oprávněnou kritiku. Kdyby však došlo na černé scénáře, mohla být kritizována naopak za to, že nic nedělala nebo že to trvalo dlouho.

Přesto bych v této souvislosti zmínil jiný závažný fakt, a to občasný či trvalý nedostatek některých „standardních“ léků na českém, a dokonce snad i evropském trhu. Souvisí zřejmě s tím, že velkou většinu tradičních léků, dnes jako tak zvaná „generika“, dovážíme z Asie. Generika (generické léky, generické lékové ekvivalenty) jsou ekvivalenty originálních léčivých přípravků, které mohou přijít na trh po vypršení jejich patentové ochrany. Generické léky se na trhu objevují buď jako značkové, s vlastní ochrannou známkou, nebo neznačkové, používající zjednodušený název příslušné účinné látky. Staly se součástí zdravotních systémů ve většině států a výrazně přispívají k omezení nákladů na léky a k lepší kvalitě zdravotní péče.

Pokud jich však na trhu není dostatek (sám sice neberu příliš mnoho léků, ale i u jednoho „mého“ nastal mnohaměsíční výpadek dodávek), pak to skutečně může ohrozit pacienty a o „úsporách“ bychom snad ani neměli hovořit. Začíná se jednat o obnovení výroby penicilinu v Česku, což zřejmě nebude nic tak jednoduchého, což vyplývá z diskusí kolem obnovení výroby, v nichž se upozorňuje na problémy, které tomu dokonce fakticky brání. To je jeden z důsledků „globalizace“, tj. politiky převodu řady technologií často s nepříznivými dopady na životní prostředí, do Asie a tím naší závislosti na výrobcích z této oblasti díky této minulé strategické chybě.

Předsedkyně EK tak sice může mít problémy a možná bude muset omezit své ambice na setrvání ve svém úřadu, na činnost EU to však zřejmě žádný vliv mít nebude. Byl jsem také překvapen, když zákaz HHC musel schválit „Brusel“, aby pak média referovala o tom, že už je volně prodejná nová „varianta“ HHC s mnohem větším účinkem. Něco je shnilého ve státě „dánském“ či bruselském. Že by systém?