V souboji dvou základních filosofických přístupů k realitě, tj. materialismu a idealismu, se misky vah v posledních deseti letech výrazně vychýlily na stranu idealismu.
Obvyklé dělení mezi idealismem a materialismem probíhá ve vztahu k otázce, co je primární, zda hmota či idea. Materialismus je filosofický směr, který tvrdí, že jediná věc, která existuje, je hmota. To v podstatě znamená, že každá věc je složena z materiálu a každý fenomén (jev) je výsledkem interakce hmoty. Neuznává žádný duchovní ani posmrtný život. Idealismus (z řeckého ????, idea) je označení pro různé filosofické směry, jejichž společným znakem je, že idejím či ideálnímu připisují bytí, resp. vládnoucí postavení; materiální svět (pokud jeho existenci uznávají) je pak na idejích či duchu závislý, popř. je jeho vyjádřením, manifestací.
S tím, jak se mění naše poznatky a vesmíru, se objektivně mění i kvalita obou filosofických přístupů. Současná fyzika dnes náš vesmír popisuje takto: Současný vesmír má velmi nízkou celkovou hustotu, zhruba 9,9×10-30 gramů na centimetr krychlový. Tato hmota a energie je rozdělena na 74 % temné energie, 22 % chladné temné hmoty a 4 % baryonové (běžné) hmoty. Na čtyři metry krychlové připadá jeden atom vodíku. Vlastnosti temné energie a temné hmoty jsou z velké části neznámé. Temná hmota podléhá gravitaci stejně jako obyčejná hmota a tudíž zpomaluje expanzi vesmíru, naopak temná energie toto rozpínání urychluje. Z kvantitativního pohledu na náš vesmír se dnes jeví běžná hmota jako něco z vesmírného hlediska velmi nepodstatného. Samozřejmě, bez existence běžné hmoty bychom neexistovali a nemohli vést disputace o podstatě vesmíru. Fyzikové však postupně přicházejí s tím, že náš vesmír není jediným, velmi rozšířené jsou dnes názory o existenci multiverza. Je to důsledek poznatků, které fyzika nashromáždila za poslední století ve formě kvantové fyziky. O tom, že náš pozorovatelný vesmír vznikl procesem tak zvaného velkého třesku, panuje mezi fyziky poměrně vysoká shoda. Největší podporu má dnes v této teorii i představa „inflace“, podle níž krátce po velkém třesku proběhl proces rozpínání vesmíru, díky němuž má pozorovatelný vesmír velmi homogenní strukturu. Z faktu, že lze vesmír velmi dobře popisovat matematickými modely, nakonec vyplývá i hypotéza matematického vesmíru. Tuto hypotézu popisuje ve své knize „Matematický vesmír“ fyzik Max Tegmark. Jeho kniha byla přeložena i do češtiny, takže je výborně přístupná českému zájemci.
Tegmark tvrdí jednu velmi prostou věc. Protože je vesmír na velmi malých i ve velmi velkých měřítkách výborně popsatelný matematickými modely, musí být sám matematikou, respektive matematickou strukturou. Matematika tedy není lidský výtvor, ale existuje nezávisle na našem vědomí. Lidé, resp. matematici, nové matematické zákony nevynalézají, ale objevují. Matematika je tak v principu totožná s fyzikou, kde se rovněž nevynalézá, ale objevuje.
Tegmark se ve své knize vyhýbá slovu „Bůh“, pokud se v ní toto slovo vyskytuje, je to na jejím počátku, v níž se věnuje historii zkoumání vesmíru a filosofickým směrům. Netvrdí, že „Bůh je geniální matematik“, to je jen moje interpretace Tegmarkovy knihy. Nicméně, poslední poznatky fyziky a kosmologické teorie naznačují, že se spíše naplňují představy vynikajícího filosofa, pedagoga a matematika Platóna. Právě jeho učení vycházelo z předpokladu, že ideje jsou skutečné a nadřazené hmotě. Dnes se zdá, že fyzika a její aplikace na kosmologii potvrzují, že onou idejí je matematická struktura, která určuje, jak se konkrétní vesmír vyvíjí. Hmota již dávno není tím, čím byla pro starověké materialisty, tj. základem vesmíru. Zdá se mi, že filosofie zatím nedokázala vstřebat nejnovější fyzikální poznatky o světě resp. vesmíru a o našem postavení v něm. Materialismus ale dle mého mínění vychází z poznatků fyziky velmi oslaben a doslova „ztratil hmotu pod nohama“.
