Názor Terezy Boehmové k bulváru v souvislosti s případem Petra Kramného, vyvolal poměrně zřetelně proti bulvární reakci. To, že spravedlivý hněv autorky nad tím, že bulvár nectí presumpci neviny, je poněkud pózovitý, však není třeba příliš dlouho pitvat. Zvláště, když i další média, včetně bulvárních televizí jako například NOVA, přinášejí i jiné informace než „sprosté lži a pomluvy“. Také hodně reakcí na článek Terezy Boehmové je velmi jednoduchých- bulvár nečíst a neinvestovat do něj ani korunu.
Ve skutečnosti však spatřuji problém v tom, jak my, čtenáři médií, vyhodnocujeme informace, které nám servírují média, počínaje tak zvaně „seriózními“ a bulvárními plátky a jejich webovými mutacemi konče. Kdybych se například já osobně mnohem víc zabýval tím, co píše bulvár o českých politicích ve vládách, mohl jsem si ušetřit nejedno překvapení, když se o tom samém začalo psát v „seriózním“ tisku.
Hranice bulváru kolíkujeme jednak my, jeho případní čtenáři, a potom oběti bulvárního slídění. Pokud již padly některé první rozsudky o tom, že za nepravdivé informace musí bulvár poškozeným vyplatit odškodnění, a to ne v nějakých směšných tisícovkách ale ve statisících, pak už tímto precedentem se první hranice vytyčují. Až začnou padat rozsudky, které za pomluvy a nepravdy budou obětem bulváru přisuzovat miliony, pak už půjde skutečně do tuhého a bulvár znejistí a hranice bude dále zostřena.
Potom vlastně zjistíme starou známou zkušenost, že více než morálka působí na vlastníky bulváru možnost finančního postihu. A navíc, u tak zvaných „seriózních“ médií včetně ČT a ČRo jsou patrné často bulvarizující tendence, kdy se v zájmu posílení ratingu sledovanosti inzerují některé zprávy se senzacechtivostí tak známou z pravého bulváru.
Co se presumpce neviny týče, existuje minimálně jedna oblast, kde to již i česká veřejnost vnímá jinak než obecné právo. U našich politiků očekáváme naopak presumpci viny, tj. jakmile se předmětem zpráv stane premiér a je mu vytýkáno „mrhání“ státními prostředky, když je na něho podáno trestní oznámení, měl by naopak automaticky rezignovat a řada politiků již skutečně byla k rezignaci na základě obvinění bez soudního verdiktu donucena.
A nakonec si vezměme případ Jiřího Kájínka, pravomocně odsouzeného za vraždy. Existuje mnoho lidí, kteří věří v Kájínkovu nevinu právě proto, že bulvární média pojala tento případ jako selhání policie, která „nevyšetřila všechno tak jak měla“. Ideálně se tedy můžeme opravdově pohoršovat nad Bleskem a nechutnostmi, které tiskne, ale to je asi tak všechno, co s tím lze dělat. Věřím více v soudnost čtenáře, zejména tomu, že si i průměrný čtenář bulváru poslechne i jiné než vyloženě bulvární zprávy a občas se nad nimi minimálně trošku i zamyslí.
