Vedlejší ztráty

Možná není nejvhodnější v souvislosti s čínskou breberkou používat válečnou terminologii, ale prosím, dovolte starému zbrojnoši ať si trochu té železné košile ještě na stará kolena ponosí aspoň virtuálně.

Opatření, opatření, opatření. Dlouho mnozí a zanedbatelně významně i já volali po jejich plánovitosti, odborném základu a předvídatelnosti. Nyní máme PESa, což kvituji a uvidíme snad v historicky krátkém čase, že umí nejen vrčet, ale i kousat a hlavně dobře hlídat. Nezávidím ani odborníkům, kteří opatření navrhují, ani politikům, kteří nám je natvrdo ordinují, jejich práci, ale co naplat, JE to jejich práce a má velký vliv na životy lidí. Takže vyhodnocování důsledků a průběžné korekce jsou určitě namístě. Posvátná může být možná v Indii kráva, ale místní pes by měl zůstat jen dobrým přítelem člověka.

Dnešní sobotní šichtu 03:30-16:47 jsem hodlal cestou domů zakončit, jak je mým (doma) nechvalně známým rituálem. Cestou si koupit jedno na spláchnutí všeho toho kafe, co ho za den vypiju tolik, že prášky na tlak z toho dostávají deprese. Točené to teď pravda nebývá, ale spolu s Shakespearem (a jak vidno Faltýnkem, Kalouskem, Jurečkou aj.) si beru za svoji zásadu, že potřebnost pravidel se nejlépe uctí jejich porušením. Proto zaskočím do Lidlu a pak na zastávce - na veřejnosti (!) - dvěma třemi loky vyprázdním plechovku ležáku. Je to po dlouhém dni slast, to přiznávám bez mučení. Za současných opatření tak činím spíše ještě o lok rychleji, aby případní měšťáci projíždějící kolem nestihli ani zapnout majáky, natož mne zatknout.

15 metrový limit na člověka v obchodech byl jistě bohulibý nápad, ale fakt nevím, jestli se nejen nemine účinkem, ale nebude nakonec kontraproduktivní. Uvnitř obchodu stála dobře třicetimetrová fronta zákazníků čekajících, až jim pověřený zaměstnanec přidělí vozík a tím i propustku k produktům konzumu. Podle rychlosti přidělování bych pobyt ve frontě tipoval tak na 20 minut, ale nevím, měření jsem prováděl sotva tři minuty, což je od chvíle, kdy po krachu plánovaného hospodářství je na trhu již dostatek toaletního papíru, můj osobní limit pro tolerování front.

Dvacet minut je o pět  víc, než je definovaná doba rizikového kontaktu s nakaženým, a tady ti lidé stojí nehnutě a dýchají i za krk, odstup dva metry je utopie, fronta je na omezeném prostoru uvnitř, venku totiž mrzne.

Takže nevím, zda by nebylo lépe, abychom se sice potkávali ve větším počtu mezi regály, ovšem za pohybu a jen na omezenou chvíli míjení a výběru nejlahodnějšího jogurtu. Je to úvaha pro lékárnické váhy a nepíši o tom článek, abych kritizoval opatření jako taková, jen připomněl, že nic není černobílé a nečekané konsekvence dokáží překvapit. 

A aby se zodpovědní nebáli poměřovat šedost teorie s košatostí zelené praxe i v detailech. A myslím to i zištně, samozřejmě, já to pivo po šichtě fakt rád...