...se mi jeví poněkud nešťastným, lze v polovině července jistě říci, ale nechtěl bych se dopouštět jen laciného černého humoru. I když jiný klasik praví, že když jsme na něco krátcí, měli bychom si z toho aspoň umět dělat srandu.
A na osamělé vlky jsme krátcí. A budeme. Bude nám jen nuceno s jejich hrozbou trvale žít. Protože jsou už teď mezi námi.
Můžete namítnout, že psychopati a jinak duševně nemocní se statisticky zaznamenatelně vyskytují i v naší, většinové ať už křesťanské či ateistické populaci, ale v té muslimské jsou jejich úchylné plány významně "backgroundovány", chcete-li česky poněkud nepřesně podporovány vírou a nenávistí k nevěřícím, jinověrcům či odpadlíkům od "jediné správné víry".
Dost let jsem žil v Anglii. Zemi, která podle mne už čáru, za kterou není návratu překročila. Psal jsem o našich zkušenostech mnohé blogy. Rádi jsme chodili nakupovat do muslimských čtvrtí, jejich tržiště byla vynikající, levná, zábavná i groteskní, když nejvýhodněji jste tam nakoupili i vánoční stromek, inu obchod je obchod. Muslimští sousedé byli přátelští i velmi vstřícní k pomoci v konkrétních problémech. Spolužáci našich dětí byli k nim kamarádští a opravdu jsme denně neřešili žádné rozepře. O tom to není. Bylo to o tom, že když jsme začali opravdu diskutovat, nejen na takové té povrchní multikulti korektní úrovni, pak měli JEN tu svoji pravdu, a dali jasně najevo, že za bratra ve víře se postaví vždycky a kdykoli, i kdyby šlo o zločince, co má na rukách krev. Žádná multikulti, jen jejich pravda a naše slabost si hájit svoje hodnoty.
Tak jsem to tam i tady vnímal. A proto jsem názoru, že tak jako naši předci, na čemž my nyní nemáme samozřejmě žádnou zásluhu, nám vlastní krví vybojovali, trpělivostí vystáli a s kulturní nekompromisností vydiskutovali naši přítomnost - a že to stálo životů, času a diskuzí - tak oni kdekoli tam si musí svoji budoucnost také vybojovat sami. Není naší vinou, že mají oproti nám jisté zpoždění.
Dopustím se toho laciného vtipu, jinak bych kabátskou melodii, co mi celý den bzučí v hlavě, z uší nedostal. Když se u nás chlapi poperou, tak jenom nožem anebo sekerou, je sice naše "písnička", ale takový směr integrace je vadný. Budeme vám to muset hodně silně a i tvrdě připomínat, když tomu nechcete rozumět sami a když už vás tady máme... S důrazem na slova SILNĚ a TVRDĚ. Neznám jinou cestu, jak nás bránit.
P.S.: Ironií osudu je útokem šílence ve vlaku u Wurzburgu nejvíce postižena rodina z Hongkongu. Turisti. Globalizace. V Bavorsku se nám nyní najednou v nejhroznějším světle ukázala její příjemná i hnusná tvář.
