Jsou to modly či jejich obdoby, řekl mi můj psychiatr, nech je projit svým životem a ony zanechají svoji stopu, jak bude potřeba.
A tehdy jsem pochopil, že svoje ztráty si buď najdu sám anebo je nenajdu a stejně se nic tak moc nestane...
Většinu jsem nenašel, ale co naděláte. Než jsem například změnil trvalé bydliště z Kontinentu (to velké K píši z úcty k EIIR) na britské ostrovy, svěřil jsem spoustu své minulosti v papírové podobě a v banánových krabicích nevlastní dceři a ta je uložila bednu vedle bedny na půdu. Bohužel na půdu stejného domu, kde hodlali s manželem zbudovat veliký byt a papírová podoba mé minulosti jim nestála ani za to, aby mne o jejím zničení informovali...
Jsou to holt v rodinách příběhy, viďte?
Tedy o hodně jsem přišel. O všechny dopisy všem dívkám mého srdce a naopak například. Které bych si třeba až se můj čas bude nachylovat, docela rád přečetl a potěšil se tou ozvěnou mládí. Nebude mi dáno...
Mohu-li srovnávat, svým vlastním přičiněním jsem v životě přišel o mnohem více, ale nic z toho nebylo tak nenahraditelně intimní, jako tyhle ztráty.
Mám vztah k věcem, co připomínají události, děje, prožitky... Kdysi jako náctiletý jsem byl svědkem nehody, kdy se pod náklaďákem plzeňského pivovaru utrhla krajnice a on se převrátil do údolí řeky Vydry. Jeden ze záchranářů mi tehdy dal zelený střep z pivní lahve za odměnu mé nepodstatné pomoci a já si jej vzal pro štěstí.
Až do maturity jsem ho míval v rohu psacího stolu jako talisman. Pak jsem o něj přišel. Ale kupodivu to netrvalo dlouho, nabídl se mi nový symbol personálního štěstí. Okolnosti nejsou důležité, ovšem snad jsem jej zachránil před úplným zničením...
Jde totiž o křížek, pěkný, mramorový křížek s mosazným Ježíšem z domu paní, která už není mezi námi a hlavně opustila nás dobrovolně. Ta paní si přála, aby cokoliv po ní bylo zničeno, stejně jako ve své duševní chorobě vnímala marně svoji vlastní existenci. Já měl to štěstí, že mne tehdy její přání minulo alespoň částečně v čase i prostoru a jen jsem onen křížek NAŠEL. A poptaje se po jeho původu, nakonec si jej ponechal.
Mám ho dodnes. Je krásný, ale něco mu chybí. Formálně myslím. Ona mosazná mrňavá cedulka INRI nad hlavou Ježíše. Ta cedulka, která hlásá jeho království. Kříž není úplný, král možná není král... Ale je. Vím to.
Je, a i proto mám já svůj TALISMAN.
