Rostlinky

Žehráme tu na politiku, lidské pinožení, ale nemyslete, ona ta příroda, taky nic moc. Jsou to dva roky, co jsem si ji připustil k tělu. A výsledky? Ani se neptejte.

Ve výhodné akci jsem zakoupil před dvěma lety deset sazenic kávovníku. Kávy my doma vypijeme přes varování Simči (to je naše lékařka, my jí tak tajně říkáme, aby ta její sdělení nevypadala tolik hrozně) dost, tedy se mi i cena 240,-Kč nezdála přemrštěná. 

Rodit mají začít zhruba za patnáct let. Osm jsme jich v rámci vánoc a narozenin rozdali a zbyly nám dvě krásné sazeničky. A ty si doma pěstujeme a těšíme se na úrodu na sklonku života - našeho. Už ani radši nevím, koho napadlo dát těm stonkům naše lidská jména. Ale stalo se. V jeden den zasazené, stejně zalévané, stejně hnojené...

Dva roky pěstění, dva roky společné péče.

Nu, výsledky nejsou dobré. Shrnu to: Ivanka vzkvétá, Honza živoří. (viz foto níže, já jsem ten vlevo)

Nedalo mi to a zeptal jsem se maminky, co si o tom myslí. Je to moudrá, osmdesátiletá žena a vždycky mi poradila úrodně. Maminka! A víte co? Prej normálka, Honza je přece chlap, ne?

Tak vám nevím, co, více zalévat anebo to nechat tak, jak to s námi muži příroda zařídila...