Projev

Státník nás oslovil. A co my? Budeme nadále poslušni příkazů nebo jako většinou to nějak ošvejkujeme?

Prvně se pojďme podívat na státníka jako takového. Úředník státní správy, bez prověrky bezpečnostní agenury státu NATO, podezřelý tímto z hrabání pod sebe a v zájmu cizí  moci, ovšem nyní ministr přes Covid.

Bez prověrky, bez debaty. Je tam a má úkol. Nevěřím mu, co kdy kde udělal pro své finance, kterou cizí velmoc chtěl upřednostnit v areálu mu tehdy svěřeném, ale jedno mu věřím. Chce si zasloužit další frčku tím, že splní úkol mu dán. Chce zastavit tu čínskou breberku a ví odborně jak na to, aby už zase nebyla tahle naše kotlina česká nebezpečná. A ona dneska je. Přečtěte si kterýkoli zahraniční list, píše se tam o nás. Nepěkně. Jestli my, Češi, jsme na něco hrdí jako na vlast, tak za posledních třicet let a možná i více je to, že jsme bezpečná země. Tady prostě neuvidíte na vlastní oči všechna ta neštěstí, co jsou běžná jinde, jak vidíme ve večerních zprávách. tady můžete normálně žít, v pohodě. POHODĚ, to je české hlavní slovo a to nám teď někdo bere.

Jo, je to dneska i tady u nás. Nebezpečí. Chvilku jen mediálně stačilo mu nastavovat píár stěny, ale teď už to nejde.  Tedy, krize je tu, nebezpečí je reálné a boj proti nepříteli je nutný. 

Nemá teď smysl obviňovat za předešlé přehmaty a populismy, nejlepší slova jsou právě nyní činy. A když je činí zrovna národem nemilovaný plukovník, já za sebe říkám jako starej major: jo, poslechnu Tě , Prymulo, rozumím tomu , co nám teď říkáš a je mi líto, že jsme to neslyšeli mnohem dřív ta slova  ANO, ANO, NE, NE.

Ale nezapomeň, jsem už v záloze a tak si později vzpomenu a budu znova chtít od Tebe vědět, jak jste to udělali, jak jste nás chránili před nejhorším a za jakou cenu. Tak jo, domluveno.

Provedu / vykonám!