Nebojte šéfe, vydržíme!

Kdo by to taky teď vzdával, když za odměnu budeme už brzo moci vyjet  k moři. A třeba se i vrátit. Ta mrkvička na konci klacku je lákavá.

Ale možná tak pro osla. Vydržte ještě 14 dní...Teď nás čekají tři těžké týdny, pak už bude líp...Dejte nám ještě šanci... 3 týdny a pak budou výsledky. Slyšeli jsme pořád dokola už od podzimu. ANO, a když teď konečně vydržíme, pak už doopravdy, ale vážně doopravdy bude líp. A pustíme vás k moři!

V jaké bublině to pan Babiš asi žije a myslí, když je přesvědčen, že hlavním problémem lidí v Česku je teď to, jestli letos v létě pojedou k moři anebo ne?! Určitě jsou takoví. Ale neměl by soudit národ jen podle Moniky a jejích kamarádek. 

Ale budu psát za sebe. Je mi šumafuk, jestli letos pojedu k moři nebo ne. Teda už teď vím, že nepojedu. Nebude mi to stát za přidruženou byrokracii a nervy, jestli se během mého pobytu venku náhodou zase něco  zásadního nezmění a nebudu mít problémy s návratem a po něm. Daleko víc mne zajímá, kdy se otevřou školy, kdy začnou fungovat služby a všechny obchody, kdy se budu moci v práci nadechnout čerstvého vzduchu, kdy budeme proočkovaní, kdy nebude potupný zákaz nočního vycházení, kdy si budu moci zajít na břehu našeho rybníka na pivko s kamarády, kdy si budeme moci zazpívat u táboráku, kdy budu moci vzít holky do kina  a kluky na fotbal. A ano, kdy lidé, co o to stojí, budou moci vyjet přes hranice kamkoli a kdykoli budou chtít.

Makejte na tom, šéfe. Platíme si vás a zatím tedy výkony nic moc. Berte tohle jako další vytýkací dopis, jo? A tak makejte na tom, abyste už nemusel nikomu blahosklonně slibovat, že mu dovolíte NORMÁLNĚ žít, když vydrží. A nebojte, my vydržíme. Tipuju do podzimu.