Existujou, někde tam jsou, i když moc jich nebude. Ale už to vědomí, že nejsou jen vysněným ideálem mužů a produktem nacpaným z vypočítavosti do pánských časopisů, hřeje. Díky blogu zdejšímu mám důkaz, že se vyskytují.
Porozumět ženám, toť úkol muži nesplnitelný, najít si ženu sice není zdaleka tak obtížné, ale zase ty výsledky. Už proto jsem rád, že po více než půlstoletí jsem ji našel. Ne tedy pro sebe unikátně, na to jsem příliš bázlivý a v možnostech omezený, ale tak vůbec, povšechně, pro povzbuzení celé poloviny lidstva.
Je to paní, či snad ještě slečna E.K.. Jediná když ne na světě, tak tady na iDnes určitě. Dvacet plusů - stav k 202004091200 - jsem pod blogem pana Kroupy dostal za příspěvek, kde se otevřeně vyznávám z touhy se zase chodit opíjet do němoty do znovuotevřených restaurací po koropauze.
Samí chlapi mě pochopili a pochválili. Vypítka, lemtači od přírody, notorové a nezřízení píči piva dali průchod i svým abstinenčním depresím a pozdravili orosené půllitry aspoň takhle nadálku, když už je nemohou dočasně polaskat osobně. Tedy, téměř samí chlapi. Jedinou výjimkou byla i E.K..
Řeknu Vám, to musí být ženská! Mne už jen ty představy, co všechno by se s ní dalo prožít, naplňují odvahou a statečností vydržet bez hospody třeba ještě další týden, co týden, i dva určitě dám. A potom, potom až zase bude dobře, tak by bylo jistě krásné zajít na jedno s někým, kdo si to opravdu zaslouží. Co říkáte, milá E.K.?
