Bude líp, JO!

Protože hůř už asi být nemůže. Tedy podle titulků, a pokud se ponoříme do čtení jen malinko hlouběji, kolikrát se vyděsíme ještě víc a i hůře jistě ještě bude. Však i blaničtí pořád vyčkávají.

Dnes mám první den volna po docela perných čtyřech dnech šichty. 12-14 hodin denně i nočně hadřík na hubě na náladě také nepřidalo, ale nestěžuju si. Při pohybu a styku s tolika lidmi asi opatření nutné i potřebné. Jen otravné. Vydržíme.

Ráno (cca 11:15 je moje ráno ve dnech volna) jsem se po té odmlce podíval na svůj otevírací web, seznam. Ale asi by to mohl být kterýkoli jiný. A stačilo mi přelétnout titulky v jednotlivých rubrikách, abych, kdybych byl jen trochu slabší povahy, upadl do hluboké deprese. Svět se v prdel obrací, říkával můj děda a jak já mu pln mladické naivity nerozuměl.

No posuďte sami namátkou v účelovém výběru:

Hlavní zprávy

"Přibývající počty nakažených jsou obrovský nápor na zdravotnický systém."

"Na severu Moravy přibylo dvakrát více případů nakažených."

Novinky

"Opozice Mináře zklamala."

"Vzpěračku nechtěli pustit do letadla, dokud neprokáže, že je žena."

"Prošla si peklem"

Super

"Na internetu se objevila zpráva, že zemřel T. Klus."

AutoMoto

"Svět aut se řítí do katastrofy."

ProŽeny

"Manžel má depresi." (no dyť o tom píšu...)

snad jen rubrika Sport byla trošku vyvážená a debakl Slavie napravil prodej hráče do Anglie za 160mega.  Apoň že Luftjarda má depresi menší.

A tomu všemu vévodí zpráva dne: Zákaz zpívání v Česku! Tedy, pokud by byl vztažen na jedince jako jsem já, určitě by to situaci nejen v Česku spíše prospělo, ale to víte svoboda je svoboda. A na tu jsme my Češi hodně citliví. Nebo ne?

Vždyť za posledních 30 let - a nejvíce asi tak pět - nám je ukrajována salámovou metodou co měsíc, týden, den. Samozřejmě vždycky s bohulibým vysvětlením a nadšenými komentáři zastánců nové, spravedlivé doby. Protikuřácké zákony, povinné odesílání dat do databází mizerně zabezpečených proti zneužití, ochrana menšin kolikrát proti jejich vlastním zájmům, všechny ty korektnosti politické i občanské, byrokracie v nejhorším slovasmyslu, právní pozitivismus a našel bych toho ještě mnoho.

Divoké devadesátky byly divoké i kruté ke slabým, o tom žádná. Svoboda téměř bezbřehá. A není divné, že zrovna garnitura mocných, kteří z nich vítězně (ekonomicky) vzešli, nám teď podmínky přiostřuje? S vaničkou nejenže vylévá i dítě, ale ani vzácnou konšelskou pečeť nepůjde na ulici hledat. Už jim jí asi netřeba. Popravy se nebojí, pravidla nastavena.

Krize tu je, bez ohledu na titulky na serverech, nejsem naivní. Zdravotní, epidemiologická, společenská i politická. Lež je normou, sprostota běžná, diskuze - vzpoměňte, kdo můžete pamatovat, o tu byla největší poptávka v ´89 - se změnila v nenávistný dialog hluchých.

A proto máme zase strach. Ne z nějaké čínské breberky, spíš z vlastní odpovědnosti. To se jim sakra hodí. Neznají nic snazšího, než nastavit jakákoli pravidla a kontrolovat a postihovat jejich ne/dodržování. Oč složitější by to měli, kdyby museli naslouchat odborníkům, transparentně a věcně  rozhodovat a přijatá opatření obhajovat v seriózní diskuzi. A hlavně, skládat po čase účty, jak si vedou, jak se osvědčili.

Na to všechno jsme rezignovali. Stačí nám lepší a lepší marketing, reklama na zboží. Prací prášek nebo politik, všechno jedno. Těžko se pak divit, že jen remcáme... Jako já teď. Protože třeba úplně nejvíc mi vadí 30 let keců o absolutní prioritě vzdělávání pro budoucnost národa a výsledek? Vždyť víte.

Nemám úžasný recept. Tak jen maličkost. Napadlo někoho, že celou tu bitvu o naši záchranu by šlo otočit? Ne pasivně nutit včechny k ochraně ohrožené menšiny, ale začít aktivně chránit citlivé skupiny obyvatel. Za ty miliardy sekery v rozpočtu by určitě šlo přes léto zajistit zdarma skutečné respirátory pro starší, zdravotně znevýhodněné, učitele, pracovníky v dopravě, obchodu, veřejných službách. Zavést opravdu chytrou karanténu, rychlé reakce kompetentních orgánů, izolovat ohniska. A ze svého oboru  dodávám, například zajistit aktuálně dostatek dopravních spojů tak, aby lidé mohli cestovat s potřebnou distancí jeden od druhého.

Byly tam i jiné titulky, optimistické, jen se týkaly běžných denních starostí a radostí lidí. Najděte si je. Líp bude, když o to budeme stát. Pojďte, zazpíváme si, v jiných hodinách se to nehodí.... :-)

https://www.youtube.com/watch?v=wj08W7TDYX8

Vždyť snad pořád platí, že:

"Kdo pozná z vody kalných louží, že nebem ještě ptáci krouží?  Kdo nevzdal se a zápolí?  Jsi to ty! Někde. Kdekoli."