Bohulibý chaos

Opatření minulá, opatření přítomná, opatření budoucí. A nad tím vším vládne čínská breberka, kterou jsme dosud nezahnali do kouta lidské geniality nějakým tím novým práškem. A ani selským rozumem.

Čísla jsou alarmující, říká jeden ministr, druhý jeho slova mírní a zároveň uvádí, že ještě včerejší plány změnil pro dnešek názor pana premiéra. Zítřejší plány ani názory dosud nepublikuje nikdo z nich. Kdo z nich je odborník na epidemiologii, ptám se. A jak bych do toho všeho nejraději netahal politické hrátky, musím souhlasit s opozicí, že je to chaos. Chaos bez plánu. Který byl možná pochopitelný na jaře, kdy vláda chytala kočku koronaviru za ocas, ale teď, po týdnech zkušeností, práce, studií? 

Proč nemáme dosud na veřejném stole, že když se stane s virem a jeho důsledky A, udělá se A, když B, bude platit B? Určitě jsou relevantní data, jak se chovají ohniska nákazy, jaká jsou, koho ohrožují nejvíc. Kvantifikovaná a průkazná.

A výsledek? Pozvi si do baru dýdžeje, vylep plakát a roušky budou nutnost. Bude ti na svatbě hrát kapela? Pak asi bude hostina s rouškami, nebo ne? Ačkoli už pan prezident nám dříve ukázal názorně, jak pohodlně hodovat s hadrem na... ústech. Bude ti celou noc v baru hrát jukebox a třista lidí se bude kolíbat v rytmu a objímat tanečně? Pohoda, račte se bavit naostro.

To mi vadí. A mně osobně úplně nejvíc nošení roušek v MHD. Tam se s každým potkám na pár vteřin, minut, neprskáme na sebe, nekřičíme, většinou ani cestou nezpíváme. Přesto i o tomto opatření prý vláda uvažovala...

Má tedy nějaká relevantní data, jak se dosud vir šířil? V jakých prostředích, komunitách, pracovních kolektivech, na jakých akcích? Jestli ne, proč je nemá? Kde je ona inteligentní karanténa? Proč dosud nemáme SYSTÉM? Pravidla, jasná, předvídatelná, rychle uplatnitelná. Například ohledně škol, což je snad pro budoucnost národa důležitější než hospody...

Jsem hluboce přesvědčen, že podobné informace by nejen přispěly ke zvládnutí pandemie/epidemie, ale také by snížily ono posilování strachu mezi lidmi, mnohdy zbytečnému. Nechci se pustit dál a ptát se, komu strach ve společnosti nejvíc slouží. Odpověď najdeme v každé učebnici politologie, v memoárech politiků i v historických pojednáních.

Nedejme se.  Ani virovi, ani "chytrým" mocným.