"Z čeho je ten salát, paní, co je v něm?",

zeptal se mladý muž v montérkách dnes kolem jedenácté v obchodě, co se jmenuje podobně jako Norbert, v oddělení lahůdek, když si chtěl evidentně koupit něco ke svačině.

"Nevím", odtušila ta, na první pohled, promiňte, utahaná ženská nad padesátkou, a zřejmě ji samotnou jala zvědavost, protože začala dvojzubcem hrabat v nerezové krabičce: "Koukám ňáký zelí a asi i mrkev". "Tak mi dejte dvacet deka".

Hm, zase jedna odbornice na svém místě. Zřejmě bych to dnes přešla bez povšimnutí, protože to zde, kam v poslední době chodím nakupovat jen kvůli bodům, neb za ně chci dostat formu na biskupský chlebíček, je to úplně normální. Nemusí to být prodavačka u lahůdek, ale kterákoliv, ať se zeptáte na cokoliv, i kde se nachází toaleťák, tak jen zmateně mávnou rukou neurčitým směrem.

Ale proč mne to zrovna dnes nadzdvihlo. Už dlouhodobě přes e-mail jako recipient spolupracuji s jednou firmou zjišťující veřejné mínění. A just se mne dnes ptali jak a co, kde (e-shopy, kamenné obchody...) nakupuji a jedna z otázek zněla: S čím jste v kamenných obchodech nespokojení? Má odpověď byla jednoznačná: S neprofesionalitou personálu a totální absencí zbožíznalství.

Jenže, ruku na srdce, kdo dnes v obchodech prodává? Existuje ještě vůbec učební obor prodavač/prodavačka? Dnešní prodavačky se především rekrutují z žen, které o práci normálně nezavadí, protože nejsou úderkyně, neumí na soustruhu a prsty pro jemnou elektrotechnickou mechaniku už taky neslouží. Jdou cestou menšího odporu, pracovat do obchodu, kde sice jako benefit dostanou stravenky, ale musí se přizpůsobit tlaku zaměstnavatele - makej, protože za tebou čeká deset dalších.

Takže se té dnešní paní u lahůdek ani nedivím, je mi jí svým způsobem líto, stejně jako je mi líto zákazníků. Ona fakt u pultu byla sama - salámy, šunky (i ty retro), saláty, ryby, chlebíčky, sýry. Vše to musela ještě krájet a doplňovat, vlastně se ani nedivím, že do nerezové nádoby kydla nějaký salát a ani si nestačila přečíst jaký to vlastně je.

Moje maminka svého času prodávala v drogerii v Rakovníku na náměstí. Taková fakt drogerie, kde jste nakoupili všechno, od kosmetiky, přes prací prášky (jasně, že, z Rakony), až po barvy- laky. Vyučené mladé holky se pohybovaly elegantně vepředu (otec jedné z nich byl vedoucí obchodu), tam u kosmetiky, ty starší prodavačky jako maminka odřely vzadu barvy i malbyt. Maminka se za pochodu musela učit co jsou to olejové, syntetické a jiné barvy, co a kdy na malování. Přišel venkovský chlapík ve flanelové kostkované košili a že: "Pani, potřebuji barvu na vrata!" Maminka se snažila získat další informace, jako že dřevěná, železná vrata (podle toho by se volila barva), a ta ke zeptala: "Jaká ta vrata jsou?" "Zelená, pani".

Není dlouho, zastavila jsem se tady v drogerii, protože jsem potřebovala líh, kterým, ředěným ve vodě, myji okna, jako již moje babička. Myje to všechny sajrajty báječně, v zimě to nemrzne. A tak povídám, že bych chtěla denaturák.  Prodavačka na mne koukala jak zjara. Opravila jsem se - denaturovaný líh. Zírala dál. Zvedla jsem hlas - syntetický líh!!!!!!!!!!! Chvilka ticha, už jsem se potila. Zavolala si posilu v podobě další prodavačky, aby se poradily. "Asi teda technický líh?", zeptala se pak nevěřícně.Myslela jsem, že upadnu,.

Pak se mi divte, že velmi nerada chodím do obchodů. Potraviny si nechávám vozit přes jeden e-shop, maník mi to dovalí až do kuchyně a ještě si pohraje s pejskem. 

Vyprávěla mi jedna holka, vyučená prodavačka, jak se v jednom předmětu učili balit zboží. Ale vyprávěla  i jedna holka, brigádnice, jak v obchodě přebalovali salámy a míchali staré saláty s čerstvými. Tak si pak vyberte.