Celoživotně jsem orientován spíše na literatutu i filosofii. Zhruba odsud, mé poznání, že opravdu vše již bylo - není nutno "Nic vymýšlet - stačí se obeznámit". Např. boj proto lichvě, všemožné zákony - zbytečné. Ta lačnost tam vždy byla, mj. Balzac sám popisoval, půjčím ti podpisem 100.000 Kč, ale vydám pouze polovinu. Jaká lichva pak vlastně ? Naopak, půjčil jsem vlastně bez % úroků. Jsem dobromil ! Ta filosofie, jako určitá konstrukce myšlerní, pak se dá vydedukovat směr vývoje, chování. Pozdě jsem si uvědomil, že matematika a filosofie je vlastně totéž ! Soubor pravidel, na konci pak výsledek. Pak asi, ten nejmalebnější omyl studenta ! Už se konečně zbavme školy - toho jha . Vstoupíme do života a bude klid ! Budeme mít pokoj ! Mega omyl - Přesně naopak, tam čeká a mnohdy číhá ten profesor neúprostý se svou nekonečnou sérii zkoušek, mnohdy tak záludnými. Jmenuje se, Život !

Mnohokrát děkuji, pane Bučku, za Vaše krásná a pravdivá slova!

Já, trouba, taky jsem si po druháku na gymplu říkala: "Už jsem v půlce, už jen dva roky!" Sedmnáctiletá nána! Vysokou školu jsem si pak už opravdu vychutnávala, byť jsme ve škole byli od nevidím do nevidím. To proto, že někdejší fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy, pětiletou, soudruzi šmahem přejmenovali na fakultu žurnalistiky, přičemž studium zkrátili po sovětském vzoru na čtyři roky a osnovy ponechali. V prváku, v pondělí, jsme začínali v osm ráno, v poledne hodina pauza (doletět z Celetné do menzy ve Spálence a zpět), končili jsme v sedm večer. Ale kolejní život a dvanáctka Plzeň za trojku ve Staroměstské restauraci (jíž jsme říkali Malá Aula) na Staromáku, vše vynahradily. To se nedá zapomenout. Jako socialistická škola, jejíž nezastupitelnou úlohou bylo vychovávat národ, jsme měli přednášky POVINNÉ, nedalo se moc flákat, cvíčka a semináře jasně taky, jako všude. Měli jsme, studenti, však to štěstí, že nás ve větší míře učili nepedagogové, lidé z praxe. A to byla radost. Například pan profesor Vladimír (?) Kovařík, fenomén přes českou literatury, autor "Toulek".

Pěkně Vás zdravím, pane Bučku!