Národní hrdinové se mění podle požadavků doby.

Před rokem 1989 to byl Julius Fučík, nyní je to pro změnu kardinál Beran. A to si ho za největšího současného hrdinu prosadili religiozní zástupci našeho mainstreamu.

Je to podobné jako před rokem 1989, kdy komunistů bylo cca 10% popupace, stejně jako současných věřících nyní.

Mně se to s kardinálem Beranem taky zdá nějak nafouknuté. Holt se to dneska hodí do krámu. Snad by se slušela slušnost a skromnost. Ovšem nechť se tam nahoře děje cokoliv, vadí mi přístup "novinářů". Každé kýchnutí "celebrity" je téma na celou stránku. Víte, my jsme na fakultě měli předmět ETIKA NOVINÁŘE. A protože si hlavní zásady novinářské práce dobře pamatuji, tak, jak je nás učili, dneska se mi nad stránkami novin obrací žaludek. Tak je už nekupuji.

My jsme zase na gymplu říkali, že jsme u ústní zkoušky byli jak Fučík - když z nás nedostal zkoušející ani slovo.

Předpokládám však, že se z vás národní hrdinové nestali. Nic ve zlém, Aleno, já se, jak víš, životem prokecala, neuměla mlčet; a spíš jsem vždy byla za blbce než za hrdinu.

A znáte, paní Jano, příběh Mirky Filípkové z Mladého světa, která napsala článek o Fučíkovi a pak si "užívala" s národní vdovou Gustou?

To opravdu neznám, v kterých letech to bylo? Ve své době jsem znala redaktory MS, ale bohužel ani jméno Mirky Filípkové mi nic neříká. Omlouvám se.

Ještě jedna věc, která se do blogu nevešla. Jednou si v Mánesu dali Zdeněk Štěpánek s Juliem Fučíkem z jakéhosi důvodu do zubů. Zdeněk Štěpánek to pak glosoval: "Tak se porval národní umělec s národním hrdinou". A na Zdeňka Štěpánka nedám dopustit, protože byl od nás, z Rakovníka, za koupalištěm měl chatu a svůj chraplavý hlas přičítal rakovnickému pivu.

Jano, no teda! Ty tankuješ!

Hihi, to je taky někdy třeba, ale bacha, zítra makám ráno s pejskem, pak domácnost, zase s pejskem a od 13 hodin sedím na pokladně v Albertu. Tak ono to zase není až tak divoké. Tak jsem se zabrala do blogu, že jsem zapomněla, že si chci na zítra uvařit květákovou polévku. Už jdu na ni.