Je (B)bůh na (M)marsu?

   Podle Nietzscheho je  bůh už  dávno mrtev, ale kdoví, třeba je jen jinde. To by sice mělo přinést všudypřítomné štěstí, neboť to se zpravidla dostavuje, když „pánbůh nebývá doma“. 

Opak je však pravdou a dokonce existuje prý i bůh  nabádající k sebevražedným útokům nebo terorismu, ten pak ale skutečně (a trvale), velmi eufemisticky řečeno jazykem bláznů, je „z marsu“.

   Tak jako se hledá neustále život na jiných planetách, možná bude třeba najít i nové místo Nejvyššímu. Ale jen bůh ví, kde by to mělo být. A jsou vůbec „pozemští“ bozi přemístitelní? Když pominu neurčitou gravitaci jemně hmotných těl a vůbec tedy obtížnost astronautického výcviku Svatých mužů, je třeba zvážit, kterému z nich by opravdu „pšenka kvetla“(co by pak mlely boží mlýny) i jinde? A to úplně materialisticky doslova. Křesťanský bůh potřebuje minimálně jabloň a hada, židovský, muslimský a hinduistický zas ten správný typ dobytka. Tedy tam, kde je možný nějaký způsob života i pro lidi.

   Kasovní biják Marťan určité naděje v tomto směru dává, i když je to zatím jen o pěstování brambor s dopomocí výkalů. (To je teprve podobenství:nový život na odpadu lidstva.) Ale co naopak tento film neřeší, je nějaký duchovní rozměr. Ať už (až na výjimku, kde něco vzkazuje rodičům) absencí  jakékoli  psychologické introspekce do nitra novodobého trosečníka, tak i nějaké úvahy o životě přesahujícím pozemskou existenci. Hrdina ocitající se na (snad) bohem zapomenuté planetě je neochvějně odhodlán nezemřít, aniž by zmínil, o co se jeho víra ve vlastní budoucnost opírá. Prostý fakt pudu sebezáchovy nebo diagnóza výjimečného optimisty mi tu nestačí. Spíše věřím na naději v zázrak, ale to vědecké pole přesahuje.

   Ano, tak to mám já, místo fascinace technickými stránkami ve sci – fi snímku zase přemýšlím o tom, co nám smrtelníkům to může dát zde na Zemi. Proto jsem se nad trochu předvídatelným Marťanem nebo i komornější Gravitací účastně s hlavními hrdiny zaobírala myšlenkami, které se můžou honit člověku tváří v tvář nejosamělejší ze samot. Snad vzpomínky, snad ty sebelítostné, snad rozjímání o bohu? Mě v bezpečí našeho obývacího pokoje napadlo, že existuje-li bůh, má ještě někde na Marsu jeho pozemský koncept své kompetence? Mohl by mít např. kosmonaut ve vesmírné lodi Jeho vnuknutí o tom, co udělat pro svou záchranu? Co by se po smrti stalo se zbloudilou duší v ne-božím vakuu? Mohl by i v tomto smyslu být člověk opuštěn bohem (Svaté knihy se myslím vesmírným prostorem zrovna nezabývají)? Fungovala by až sem hromadná modlitba za astronautův návrat vedená ze Země? Jednoduše řečeno je tu boží pokrytí? A na jiných planetách? Jinými bohy (i Xenofanes říkal, že nabývají jen podobu těch, co v ně věří) nebo nějakým jedním nadgalaktickým, celovesmírným?

   Pozornému čtenáři se může zdát, že mi tu panuje pohříchu nějaký křesťanský tón, což by se středoevropanovi (byť z jedné nejateističtějších částí) mohlo lehce stát. Ve skutečnosti já osobně pěstuji takovou tu zplanělou religiozitu, která věří ve „vesmírné zákony“, energie, karmu a v níž je bohem Cosi. Tedy spíše jsem si v popsané chvíli vnitřně kladla otázky, zda by naši filmoví hrdinové mohli silou myšlenky objednat záchranu, jestli by se dokázali telepaticky spojit s příbuznými a zda by pouhou meditační ukázněností dokázali zvrátit svoji fatální situaci? Teoreticky mi z toho vychází ano, které pak obhajuje téměř nepravděpodobné happyendové závěry obou filmů. Že by filmaři  nevědomky znázornili něco z budoucnosti tak jako v Návštěvnících CML, který připomíná dnešní internet? (Ostatně hloupý sedlák mívá největší brambory…)

   Nazývám ji tu zplanělou proto, protože je posbírána syntézou vlastně z různých náboženských systémů. A také proto, že ji mnoho lidí pěstuje neritualizovaně, jen když se hodí, a přitom ji přes (nebo pro) svou vykořeněnost potřebují. Na smrtelném loži, v raketě nebo mají-li v rodném listě u povolání matky „politická vychovatelka“.  Spojení s ním pak složitě musí hledat ve svém srdci, jak to již radil Tomáš Akvinský nebo J. A. Komenský. Ale vždy navážete, protože vy sami již takový vesmír jste.