Do nového roku „hlavně to zdraví“

  Pro jednoho prázdná fráze, pro druhého nejsilnější mantra. Protiřečící dvojakost jakoby vystihovala to naše lidské plémě.

Prázdnou frází je pro všechny, kteří svůj ideální zdravotní stav považují za samozřejmost, ale i pro ty, co jim čerstvě „otrne.“ Asi to tak i příroda záměrně nastavila, neboť by ženy nerodily a všichni bychom se asi báli každého dalšího kroku, ať v doslovně batolecím významu nebo metaforicky po celý život.

Včera v noci mi  intervaly mezi kojením zpestřovalo tepání v zubu. Tu proměněné v náběh na bolení v krku, tu na pocit, že mám zánět v uchu.  Všichni, co již poznali, jaké ďábelské podoby na sebe dokáže brát bolest podrážděného trojklanného nervu si snad (alespoň matně) vzpomenou.

Ranní vnitřní polemiku, zda vyrazit k zubaři, kde musíte v bolestivých případech být  pouze na půl osmou, jsem rázně ukončila s tím, že okamžitá distribuce obou mých dětí takto náhle není možná, že tedy bude lepší, když to vydržím. Nebo-li v duchu ojediněle snesitelné reklamy: maminky nestůňou.

Když jsem k večeru chladila tvář zvenku i zevnitř, protože se mi tam vytvořila jakási kapsa, rozhodla jsem se s vidinou víkendu vyhovět svému zbabělejšímu já. Využila jsem svého pátečního opušťáku a jela na pohotovost.

Tam již čekala bezva parta rozdílných národností, těl  a míry obav, kterou však spojovalo jediné: přání zbavte mě toho. Kdyby existoval nějaký výnosný byznys s vytrhanýmí zuby, určitě by kvetl na tomto místě, protože tak rychle se nerozhodují ani v NASE.

Naštěstí to nebyl můj případ, tušila jsem jen, že potřebuju otevřít provizorní výplň, ale přeci jen strach z cizích rukou mi evokoval pocit být vydána na milost. V duchu jsem se i omlouvala svému stomatologovi i za určité zaváhání stran jeho výkonům, protože důvěra při všech formách průniku do vnitřku těla je pro mě k nezaplacení. Tady jsem naopak za svých devadesát korun odcházela pouze s důvěrou, že ta bolest postupně odezní.

A opravdu po posilujícím spánku jsem již ráno téměř nic necítila a nepokorně i sdírou v zubu se chystala po včerejším vynuceném půstu pořádně nasnídat. Nedokázala jsem si brzy už  dokonce  tu samotnou  bolest  ani vybavit,  zůstalo jen vědomí, že zaplaťbůh/ lékaři na pohotovosti/ poznatkům moderní medicíny je to pryč. Nahlas nad tím rozjímám a říkám muži, jak si neumíme vážit toho, že nám zrovna teď (a po většinu dní života) nic není.

Zvoní mi telefon s kamarádčiným číslem. Několik dní mám nutkání jí zavolat, ale vždyť se máme vidět v lyžařské školičce s dětmi, když nám nakonec počasí sněhové bohatství nadělilo. Jako nováček se ptá, jak to tam chodí, shodujeme se, že asi nebudeme tentokrát s dětmi lyžovat. Já ji zavalím příběhem o zubu a následné rekonvalescenci. A proč vlastně ne ona? Nechce se nastydnout. A pak skromně dodá: nakonec je to totiž rakovina. Je mi nepatřičně z té předešlé zubní litanie. Ale hned v další vteřině se mi vrací její podzimní zánět ledvin, náhodné odhalení jaterních anomálií, adventní kruté čekání na výsledek až po Vánocích.

Pomyslím na jejího pětiletého předškoláka a na muže, který před jejich svatbou několik týdnů z rozrušení nejedl, protože nemohl uvěřit, že tahle holka si vybrala právě jeho. Vzpomenu si na fakt, že rakovina v mladém organismu je drsná, protože musí překonávat něco velmi silného, tak jak to jen tělo v kristových letech má naprogramováno. Uvědomuji si, že jí cestu duchovního léčení v panice strachu zohrožení života a s jejím racionálním přesvědčením nemůžu být moc nápomocná.

Co říct a říkat od  teď pokaždé? Všechna slova ztrácejí význam nebo nabývají jiného. Navíc toho má mnoho napřemýšleného. Všechna pro a proti, které umí mozek produkovat v nejistotě. Síly musíale zpacifikovat pro zhroucenou mamču, malý roš´ťák ji také (oproti patlavě soucitným přihlížejícím)naopak nešetří. Do operace bude chodit do práce, aby se nezbláznila, o víkendu normálně uvaří, uklidí. A přitom si dá věci do pořádku. Při tom přemýšlí o tom, co když umře.

Dávat jí naději? Sama zná všechny možnosti, nevím víc než ona. Chabě vymslím, že když to není genetické, ale z největší pravděpodobnosti z HA, tak by zhoubný program měl být k zastavení. Sama říká, kostky jsou vrženy.Vybaví se mi její prosincová úvaha - vždy´t statisticky mají v pracovním kolektivu zastoupeny homosexuály,lesbičky, rozvedený, akorát prý nikoho s rakovinou. Ještě minule jsme se tomu dekadentně smály…

Neumím definovat formu pomoci, protože, nevím, co přesně potřebuje. Dokonce mi ani nezavolala, on to holt není výsledek těhotenského testu. Těžko vymyslet úvod k takovému telefonátu. Je statečná, nelituje se a potřebuje mít vlastní stanoviska…

A to je ono…Někdo tak výjimečný je v ohrožení! Úplně sobecky začínám přemýšlet, kým je pro mě. Často jí říkám, že jsem si měla vzít jí, protože  si jsme tak podobné. I nedávný výzkum potvrdil, že zatímco mužům prodlužují život manželky, ženám nejlepší přítelkyně! Sdílet podobné hodnoty, říkat o stejných věcech, že jsou nespravedlivé, špatné nebo divné a nic k tomu nevysvětlovat, toje pouze s ní.  Nejlepší dárky mám od ní, protože je vnímavá a pozorná. Společně chceme dobré konce a vesmírnou harmoii počínaje sousedskými vztahy, ve škole až po nejširší rodinu.

Také už máme společnou historii přes deset let. Přišla, když u jsem opravdové přátelství přestala hledat. Dala mi důvěru, když mi kdysi zavolala, že má rande s jediným spolužákem holčičího kruhu a pozvala mě na předsvatební rozlučku, i když jsem si myslela, že vztahy z vejšky vyšumí. Byla při mně v manželské krizi, mnohokrát mně obdivovala za věci, které jsem u sebe já sama neuměla ocenit…

Můžu najít nějakou další takovou kamarádku? Vždyť ona je člověk do mého života vybraný, náklonost zcela v intencích svobodné vůle. Zcela pateticky říkám, že mě bolí srdce (a rozmazané řádky chrání monitor), že bych o někoho takového mohla přijít a v duchu mi panuje kacířská myšlenka, že už nikdy bych nikoho tak blízkého neměla.

Tak , ale nejen pro to (i když člověk je tvor hlavně sobecký)a přesně Tobě, milá moje nejlepší Kamarádko, přeji hodně Zdraví a to, abychom si už brzy opět nemohly  vzpomenout na to, jak to bolelo a Vám, zdravým, aby bylo zdraví spíše tou frází, protože to znamená, že Vám otrnulo a že žijete.