Studium a maturity: Návrh pana Dobeše není zase tak od věci

Když jsem ráno četla ve svých svodkách návrh pana ministra Dobeše na školskou reformu, tak jsem se rozesmála. Nedovedu si představit současného studenta, který by za dva roky, při svém přístupu ke studiu byl schopen absolvovat vyšší stupeň vzdělání. Ale potom jsem začala o tom uvažovat jinak. Dlouhodobé studium si nemůže dovolit každý. Nejen z finančních důvodů, ale také pro psychický stav. Znám hodně slibných lidí, kteří studium vzdali, protože se nedokázali psychicky vyrovnat s úporným studiem, a to z jediného důvodu, že je nikdo nenaučil tříbit informace, které skutečně potřebují a hlavně soustředěnosti, která je předpokladem k duševní činnosti. Už malé děti potřebují cvičení v koncentraci. Jenomže ani u dospělých lidí není umění se koncentrovat ideální.

Rozvíjení paměti

S překvapením jsem zjistila, že děti si málo pamatují texty. Neumí se učit a přemýšlet o tom, co se naučily. Jejich paměť je zahlcena tolika zbytečnými informacemi, které do sebe dokáží vsoukat, že nerozlišují, co je v danou chvíli důležité, na co se je ptáte a co mají odpovídat. A přitom jsou to inteligentní děti, které se jinak velmi dobře orientují, ale jejich projev znalostí je jako svodka, což svědčí sice o povrchní informovanosti, ale ne o znalostech, které by si měly postupně osvojovat. Proč ze začátku se snadno všechno naučí a postupem času se prospěch zhoršuje a i motivace se učit? Proč si napamatují slovní zásobu z cizího jazyka z předchozích lekcí a musí se znovu a znovu k tomu vracet a proč si nepamatují řešení matematických úloh, které třeba před časem zvládaly a raději se uchylují k jednoduším věcem, kde "chytají" známky, aby si vylepšily svůj celkový průměr. Ale to není řešení pro rozvíjení celkového intelektu a pojímání znalostí, které by měly v paměti zůstat a bezpečně na sebe nabalovat další a další.

Internet není vždy pro děti vhodný

Internet jako informační zdroj má tak širokou základnu, že není vždy nejvhodnější pro získávání konkrétních znalostí v určitém věku a navíc, mnoho informací uložených na Internetu je neúplných nebo již zastaralých. A proto by bylo nejlepší, kdyby se vrátily k učebnicím, učitelé k výkladu látky a přezkušování a nutili je, aby si v paměti uchovaly důležité informace, které si po čase dokáží dávat do souvislostí. Možná, že by nebylo na škodu, kdyby školy zavedly tzv. Intranet, kam by byly vkládány pro určitý věk a stupeň školního vzdělání informace, které děti potřebují k osvojování si školních znalostí a dovedností a pokyny učitele k jejich zpracování. Učitelé i rodiče by měli na stránku svého dítěte odkudkoliv přístup a také kontrolu, jak dlouho a jak pravidelně se věnuje učení a zda jeho výsledky jsou správné. I to by mělo být klasifikováno. Takový způsob výuky však nemůže nahradit školní kolektivy a živého učitele, který je ve výuce nezastupitelný.

Zkrácená doba studia není žádná legrace

Ale bude vyžadovat úplně nový přístup k metodice učení. A hlavně na takové studium si nebudou moci troufnout všichni, ale jen ti, kteří budou schopni si osvojit strategii učení a ruku na srdce, to bude asi největší problém. Takže se neobávám, že se z České republiky stane Doktorland, ale v tomto systému, který pan Dobeš navrhuje, uspějí jen ti nejodolnější vůči svodům světa. A možná i lépe uspějí v dalším působení v praxi, protože budou flexibilnější a schopnější reagovat na nové změny. Délka studia rozhodně nezaručuje kvalitu, ale spíš je pro mnoho lidí ubíjející a nakonec, v posledních dvou ročnících studují s vyplazeným jazykem a ztrácejí na kvalitě vědomostí a i paměti. Kdo chce, může si sám získávat encyklopedické znalosti a podřídit svůj život zkoumání nejrůznějších problémů ze světa vědy a techniky. Ale k tomu by mu měla právě sloužit dobře organizovaná výuka a strategie učení, správná koncetrace a umění třídění informací dát volnou cestu k samostudiu.

Pokud by měla projít školská reforma

Pak by asi měl být v určitých oborech, kladen vysoký důraz na samostudium, aby v daném čase člověk studium zvládl a mohl dospět k určitému stupni absolvování vzdělávacího programu. Jak jsem ten návrh na reformu studovala, nezdála se mi tak do věci, jak ji mnozí kritizují, ovšem za předpokladu, že už v raném věku se dítě vede k soustředění, k rozvíjení paměti, dovedností a motivaci k učení.