To bylo už tenkrát v Mezopotámii 1.Úvod.

Následující článek se bude dotýkat témat, která se týkají úvah o bytí a nesmrtelnosti i o právu,  a v dějinách starověkých mezopotámských civilizacích a chtěla bych sdělit čtenářům, jen to, co starověké společnosti vyprodukovaly. 

2. O sakralitě starověkého světa.

Sakralita starověkého světa je přísná, sakrální právo platilo od Sumerů po Řím a chránilo vztah mezi bohy a lidmi jako oboustranný vztah, který představuje jistotu, že osud není jen v rukou lidí, ale i těch, kteří tento svět stvořili, dali mu znát božské právo a zvolili panovníka, který na jejich příkaz sepsal zákony, aby nevznikl mezi lidmi chaos a násilí, aby omezil nespravedlnost a trestal zločiny, jako je korupce, dlužní otroctví, násilí na bližním a křivé svědectví u soudu, lichvu, ničení cizího majetku a krádeže, smilstvo a únosy. Soudy nad obžalovanými z trestných činů se konaly na veřejnosti před branami města a vynášely rozsudky nad viníkem, který byl i veřejně potrestán podle vyneseného rozsudku jako odstrašující případ pro ostatní, kteří by měli tendenci též spáchat podobný trestný čin U soudu byli i svědci obžalovaného a ti museli přísahou stvrdit, že budou svědčit pravdivě.  

3. Obraz světa.

 Vše, je o obrazu jejich světa, stále platí obdivuhodnou cestou tradováním, kulturním transferem mezi jednotlivými společnostmi, filosofií a teologií, uměním a stavitelstvím, mytologií a jinými obory se dostává do našeho digitálního věku se všemi našimi technologickými vymoženostmi nás překvapují úvahy, o životě, pravdě, spravedlnosti, hrdinství, o kosmu, o dění na zemi a kráse lidského bytí, duši a lásce věrnosti i hříchu. Na tisících tabulkách, které byly uloženy v chrámech, (dnes ve světových muzeích,) zikkuratech, v kterých kněží uchovávali zvykové zákony a mýty o bozích a lidech, které zřejmě tvořili chrámoví písaři, jsou vyryty zákony, mýty o tom, co bylo na počátku a o vzniku světa, o bozích a jejich vztahu k člověku a naopak, protože člověk byl stvořen bohy a lidské štěstí je i v jejich rukou. Život mezi Eufratem a Tigridem byl riskantní, časté záplavy i z perského zálivu zničily úrodu a obyvatelům  hrozil hladomor. Král byl povinen, pod hrozbou trestu smrti této pohromě zabránit, a proto bděl nad výstavbou závlahového systému, pokud bylo sucho nebo systému, který bránil záplavě. On byl tím, kterému božský patron území svěřil péči nad územím a lidem, kteří na něm žili.  Král měl plnou odpovědnost za udržení řádu a pořádku, jak se líbí bohům na území a ochránit ho před vpády útočníků, kteří by svrhli současnou vládu i s panovníkem, dosadili by svého panovníka s administrací a zavedli kult svého boha a obyvatelstvo zotročili a došlo k zániku původního státu a obyvatelstvo se rozptýlilo a hledalo bezpečné útočiště . Tu v Babylónu, tam v Řecku.

4. Závěr.

Zřejmě tak také vznikal ovšem nešťastnou cestou  kulturní transfer v tom univerzálním starověkém světě a dorazil do našich časů díky knihám Miloše Biče, S.N.Kramera a jeho knihy Mytologie starověku a autorům, kteří se věnovali dějinám Starého Orientu.