Na co jsme celý život pracovali

Absolutně nechápu, jak může Evropská unie zvyšovat věk odchodu do důchodu a přitom již padesátiletí lidé ztrácejí místa z důvodu věku, protože nejsou dost perspektivní a dost flexibilní, i když jsou vzdělaní a zkušení. Já chápu, že pro mladé lidi je nutno zajistit práci a možnost mít příjem pro stávající a budoucí rodinu a také jim poskytnout možnost osobního rozvoje. Ale je tu skupina lidí, kteří prošli dlouhou praxí, jsou přiměřeně vzdělaní a připraveni zvládat práci na PC, mnozí umí jazyky a rozhodně jim nechybí ani flexibilita, rozhodnost, zkušenost a vzdělání. Ovšem pod rouškou nízké perspektivnosti pro zaměstnavatele jsou propouštěni při první možné příležitosti. Místo toho, aby byla vytvořena místa, kde mohou nadále lidé tohoto věku pracovat a dosáhnout důstojně stále se prodlužujícího důchodového věku.

Zaměstnanci - senioři odcházejí předčasně

Lidé, kteří pracovali celý život a mají dlouholetou praxi, se snad mají spokojit s tím, že jim zaměstnavatel nemůže nic jiného nabídnout, než pár peněz, odchod na pracovní úřad, stres z toho, že nemohou najít zaměstnání, odchod do předčasného důchodu, kdy nedostane plný důchod a bude mu nadále zkracován? A mezi těmito lidmi jsou i vysoce kvalifikovaní jedinci, kteří jsou zbaveni své práce, která pro ně znamenala i náplň života, kariéru, léta studií a odříkání. Jsou jen jedním z čísel, o které se zeštíhlují firmy, podniky, organizace. Jestliže se prodlouží věk do sedmdesáti let, jak se plánuje v EU, pak tito lidé budou bez šance brát důchod, protože věkem ani nedostojí tomu, aby v takových poměrech se dohrabali do předčasného důchodu.

Zaměstnanci - senioři bez perspektivy

S důchodovou reformou by mělo jít ruku v ruce i řešení pro zaměstnance-seniory.Vytvořit jim možnost pracovat v oboru, slušná pracovní místa a nebo jim nabídnout jiná řešení. Rozhodně se člověk, který celý život pracoval jako zaměstnanec, nepožene do podnikání. Zvláště v situaci, kdy spousta firem se svými progresivními, flexibilními a perspektivními zaměstnanci neprosperuje a nemohou si dovolit uzavírat smlouvy na dodávky, nejrůznější druhy služeb, které by mohli senioři poskytovat ve svém oboru.

Kdybych se celý život flákal, měl bych se asi líp

Říká si propuštěný padesátník, který stojí na pracovním úřadě ve frontě, v ruce drží občanský průkaz, svůj diplom a má pocit studu a zmaru.Předem ví, že kromě dávek už pracovní úřad pro něho nic neudělá. A všichni přátelé, kamarádi, partneři od něho dají ruce pryč. Možná, že ho pošlou někam, kde hledají podobnou profesi, ale nějaký perspektivní, flexibilní a progresivní zaměstnanec se ho zeptá: umíte francouzsky, německy,anglicky slovem i písmem? Máte nějaké jazykové zkoušky? Ne? Bohužel, my budeme výhledově hledat uplatnění na zahraničních trzích, je nám líto. A nebo: řídíte auto? Máte zbrojní pas? Nemáte? Tak to je nám líto, my výhledově počítáme s tím, že budeme jezdit za problémovými zákazníky.

Tak tohle přátelé tedy ne!

Jestliže člověk neobstojí ve věku padesáti let a výše s diplomem, s pracovními zkušenostmi více než třicetiletými, jestliže neexistuje vůle takové propuštěné lidi zaměstnávat, pak je nedržte roky v těžkém stresu a buď jim umožněte, aby po nich firmy, kam je pracovní úřad pošle, nechtěli nesmyslné kvalifikace a nebo je pošlete do plného důchodu, když se zjistí, že místa pro ně nejsou připravená a je nutit se zbytečně ponižovat, když předem všichni vědí, že místa pro ně prostě nejsou, protože firmy, podniky a organizace se rozhodly, že tito lidé už nemají žádnou pro ně perspektivu a pro sebe šanci.