Církev a stát: 1.1. Konfiskace majetku po Bílé hoře

Jelikož jsem se od některých bloggerů musela dočíst, že církev se zmocnila majetku českých pánů po Bílé hoře, a ne, že bych chtěla církev bránit, to mi nepřísluší,  ale spíše bránit ostatní čtenáře, aby takové nepravdivé tvrzení nepřebírali jako factum. Nemohu ani podezírat některé autory blogů, že by taková mylná fakta psali úmyslně, ale za to je podezírám, že tvrdí tyto věci z hluboké neznalosti českých dějin. Nuže, přátelé, zde je můj příspěvek, pokud se chcete zeptat na prameny, jsou to dějiny české historie po Palackém a nejsou nikde utajeny. V každé knihovně si je můžete opatřit.

Rozprodej zkonfiskovaných statků začal r. 1622. Jako odborník při provádění odkupu zkonfiskovaných statků byl Vídní jmenován nám známý kníže Karel z Lichtenštejna, který větřící velký zisk (především z úplatků) se tohoto úkolu s chutí ujal. O odhad ceny konfiskátů se starala Česká komora.

Seznam konfiskovaného majetku a nabyvatelů od Faustina

http://www.edisk.cz/stahnout-soubor/72485/dejinykonfiskaci.pdf_51.53MB.html

hrabě Maxmilián z Trautmansdorfu

Prvním známým šlechticem, který získal zkonfiskovaný statek byl císařův věřitel, hrabě Maxmilián z Trautmansdorfu, který získal panství Horšovský Týn, přičemž tento statek získal za poloviční hodnotu.

Adam z Valdštejna

Dalším šlechticem, který získal zkonfiskované majetky byl Adam z Valdštejna, který obdržel panství Doksy, Nový Bernštejn, Deštná, Vidím, Kokořín, Stránky, Houska, Loučná atd. Adam z Valdštejna tak získal majetek po bývalém direktorovi, Václavovi Berkovi z Dubé a tyto statky, ostatně jako drtivá většina pobělohorských zbohatlíků, získal za paušální cenu, která byla mnohanásobně nižší než jejich reálná hodnota. A i on, stejně jako další šlechtici pak měnil statky se svým synovcem Albrechtem z Valdštejna.

Pavel Michna z Vacínova

Mezi další velké kořistníky se počítal Pavel Michna z Vacínova, který získal Konopiště, Týnec nad Sázavou, Bynici, Osečany, Pnětluky a další statky.

Vincenc Muschinger z Gumpensdorfu

Dále to byl např. císařský tajný rada Vincenc Muschinger z Gumpensdorfu, který získal CHOCEŇ (pozdější panství knížecí větve rodu Kinských), Závrší, Borovnice, Zámrsk a další. Zkrátka nepřišli ani příslušníci tzv. starší generace, jakým byli např. bývalí místodržitelé Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka a Jaroslav Bořita z Martinic, dále pak český kancléř Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkovic, moravský místodržitel, kardinál František z Ditrichštejna a jiní. Ovšem přední místo mezi, šlechtici, kteří vytěžili z císařských konfiskací maximum si zajistili dva aristokraté.

Marie Magdalena Trčková z Lípy

Po bitvě na Bílé hoře se Trčkové pomocí svých konexí (jejich příbuzným byl velmi vlivný Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkovic) unikli trestům a přesunuli se do vítězného tábora. Za to, že se Trčkové vyhnuli konfiskacím, přestože jejich provinění proti císařské moci byla minimální vděčí tento rod již zmíněné Marii Magdaleně. Tato velmi schopná, energická, podnikavá, ale rovněž velmi chamtivá a tvrdá šlechtična zajistila svému rodu císařův generální pardon a její rod tak vyvázl bez materiální úhony. Její prozíravost se projevila rovněž především v tom, že dokázala rozpoznat vzestup a schopnosti Albrechta z Valdštejna. O dobrých vztazích s Valdštejnem svědčí jejich společné obchody, výměny statků a další obchodní transakce. Trškové se později obrátili proti Habsburkům. Tento fakt rovněž podpořila i násilná smrt Adama Erdmanna Trčky, Viléma Kinského a dalších šlechticů, kteří byli r. 1634 spolu s odbojným Valdštejnem zavražděni v Chebu. Avšak přesto příslušníci tohoto protestantského a pro Habsbuskou dynastii nepřátelského rodu využili každou příležitost k rozšíření svých panství, a to odkoupením zkonfiskovaných statků. Díky své obratnosti a podnikavosti rozšířila Marie Magdalena Trčková panství svého rodu s centrem v Opočně o statky: Náchod, Rýzmburk, Adršpach, Libchava, Mískolezy, Choustníkovo Hradiště, Vlčkovice, Žíželoves, Sadová, Dubenec, Nové Město nad Metují, Heřmanice (dříve Valdštejnův statek), Vamberk adl.

vévoda Frýdlantský Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna

Prim mezi největšími pobělohorskými zbohatlíky ovšem nemohl hrát nikdo jiný, než samotný vévoda Frýdlantský Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna. O počtu jím získaných konfiskátů, které vzbudilo mezi jeho současníky mnoho zlé krve a závisti (o této skutečnosti svědčí i nové rodové heslo: Invita invidia neboli Navzdory závisti! Tento titul si Valdštejn zvolil r. 1623 poté, co získal titul knížete Frýdlantského). Ve schopnosti získávat císařské konfiskáty se Valdštejnovi nikdo nevyrovnal. Mezi konfiskáty (krom velké části panství rodu Smiřických), které Valdštejn získal v době pobělohorské mimo jiné patřily: Frýdlant a Kopidlno (konfiskáty po Kryštofovi z Redernu), Velíš (konfiskát poJindřichu Matyáši Thurnovi), Svijany a Kurovodovice (statky zabavené Jáchymu Ondřeji Šlikovi), Klášter, Hradiště, Mnichovo Hradiště, Zásadka, Chocnějovice (statky zkonfiskované Václavovi Budovcovi z Budova), Bělá, Kuří Vody (dřívější panství Bohuchvala Berky z Dubé), Jičín, Liberec, Lípa, Nový Zámek a mnoho dalších panství. Valdštejnovy bezostyšné praktiky a jeho neustálý hlad po rozmnožování svého bohatství mnohdy šokoval i otrlé pobělohorské šlechtice, kteří se počítali k radikálnímu prohabsburskému křídlu.

Po Valdštejnově zavraždění v Chebu došlo i na obrovské panství frýdlantského vévody. Konfiskacemi se obohatili generálové Jan Matyáš Gallas (získal Frýdlant, Liberec a Smiřice) a Ottavio Piccolomini (Náchod a získal i knížecí titul), dále pak zbohatl Rudolf Tiefenbach (získal Jičín), plukovníci Mikuláš Desfours, Walter Butler a John Gordon. podplukovníci Walter Leslie a Walter Geraldin a kapitáni Walter Devereux a Mac Daniel.

Majetek synů Jana Vchynského ze Vchynic, jmenovitě Radslava, Oldřicha a Viléma byl zkonfiskován, kvůli jejich aktivní účasti v českém stavovském povstání. Nejstaršímu z bratrů, tedy Václavu Vchynskému, majetek zkonfiskován nebyl, a to na základě jeho věznění, do kterého ho uvrhl „zimní král“ Fridrich Falcký. Na základě této skutečnosti císař Ferdinand II. Václava Vchynského omilostnil a navrátil mu chlumecké panství. Ve srovnání s ostatními rody Kinští nepatřili mezi velké pobělohorské zbohatlíky a majetek, který díky konfiskacím získali patřil v drtivé většině členům jejich vlastního rodu. Tak např. syn Václava Kinského, jmenovitě hrabě Jan Oktavián Kinský získal panství Česká Kamenice, které císař zkonfiskoval jeho strýci Vilémovi.

Z historie