Alternativci: Kauza "Vlčí děti" je důvod k zamyšlení

Dva lidé se rozhodli, že budou žít alternativně a svobodně. To bylo řečeno. To znamená, že vůči většinové společnosti si zvolili nezřaditelný styl života na pomezí mezi svou alternativou a požadavky, které většinová společnost v rámci své kultury, uznává jako žádoucí a civilizovaný způsob života. Důsledky jsou takové, že že stát, ústy svého kompetentního orgánu tvrdí, že rodiče, kteří si takový styl zvolili, poškodili zdravý vývoj svých dětí. Snažili se totiž, aby nepřišly do styku s kulturou většinové společnosti.

A nyní probíhá soud, který má rozhodnout o výši trestu za poškození dětí, kteří prošli výchovou, která se vymyká nejen zvyklostem, ale legitimním požadavkům na výchovu a rozvoj dětí, které se cílenou a obvyklou výchovou zařazují do společnosti a přijímají nejen kulturu společnosti. ale i civilizační návyky, které jsou právem od lidí v této oblasti očekávány. Chtěla bych se nad tím nyní zamyslet, protože to není rozhodně žádný vzácný případ, že lidé vyhledávají alternativní způsob života a chtějí tak dát najevo většinové společnosti, že s ní nesouhlasí: nesouhlasí s jejím životním programem, s její kulturou, s jejím školstvím a zdravotnictvím, a že si nepřejí, ač budou platit daně a poplatky a živit se svou prací, aby společnost do jejich stylu života zasahovala, protože mají na to právo a mohou se svobodně rozhodnout. Já to chápu u lidí, kteří pocházejí z míšených rodin a umějí žít napůl tak a napůl tak, nedělá jim to sebemenší potíže, protože byli od malička zvyklí, že se mluvilo dvěma jazyky, že se jedla i ta jiná jídla, že zařízení bytu nese v sobě i jiné prvky apod. Ale nechápu u jmenovitě Čechů, kteří mají tak bohatou kulturu, vynikající zázemí k životu, že se rozhodnou napodobovat např. čínské praktiky, nebo v případě uvedené kauzy japonské praktiky, a přijmout je jako alternativu na pomezí životních stylů jako jeden z cílů se vymanit z "diktátu" většiny.

Alternativní způsob života má váhu rozhodnutí

Nikdy jsem nepochopila, že tolik lidí bude přijímat tak lehkomyslně nabídky jiných kultur, které jsou často původem z úplně jiné civilizace s tím, že tak sníží hladinu stresu, bude se cítit volněji a zdravějí. A že ty nabídky smíchají s místní kulturou a civilizací, udělají si z toho směs názorů a stylů, jimiž budou čelit tlaku a požadavkům svého světa z hlediska udržení kulturních návyků většinové společnosti a výkonům, které odpovídají vzděláním a schopnostem pro určité druhy práce a činností i očekávaných výsledků. Znám případy lidí, kteří se oddali budhismu, ač byli dříve praktikujícími katolíky a přestali se stýkat s rodinnou, oddali se meditacím a sdružovali se ve skupinách jiných lidí, kteří chtěli tento styl pěstovat. Ovšem, že šlo o styl a lá budhismus, protože přijmout takový způsob života a žít podle požadavků budhismu je obtížné pro člověka, který byl vychován v jiné společnosti, než je budhistická, navíc ještě pro lidi, kteří třeba prohlašují, že jsou přesvědčení ateisté a tudíž odmítají náboženství jako celek. A budhismus je řazen mezi náboženství. Nelze se pro něho plně rozhodnout jako pro styl života, ale je možné vytvořit alternativu na pomezí budhismu a stylu života většinové společnosti.

Hledání reflexe

Znám pár lidí, kteří jsou sice ateisté, ale přitom vyhledávají směry, které nepojmenovávají Boha a dokonce o něm ani nehovoří, ale čtou knihy, v nichž hledají reflexi. Konečně, může jim posloužit klidně i Exupéryho Malý princ či Citadela od téhož autora. Je zajímavé, a to je moje poznání z kontaktu s lidmi různých názorových směrů, jak dokáží vytáhnout nějakou myšlenku na příklad z některých děl indické náboženské literatury, která je zaujme a pak trávit dlouhé hodiny přemýšlením, jak ji zužitkovat. A možná také si z ni udělat životní styl a vyhledávat obdobné ideové prostředí, které by vytvořilo alternativu k té "nudě" každodenního žívota. A možná, že dokáží také mistrně vykládat udivenému okolí, že se špatně reinkarnoval: místo do Dillí omylem do Česka. Sice to vypadá  jako legrace, ale do důsledku to legrace není. Myslím, že pokud člověk odmítá náboženství, pak si musí vystačit se svým ateistickým přesvědčením a hledat své reflexe v něm. Konečně, ateismus není nic nového a již staří Řekové .... atd. vždyť to znáte.

I když se naše společnost snaží být neideologická a oprostit se od dogmat, které v sobě různé ideologie nosí, současně, a to musím říci, si nerozumí, protože mnoho lidí považuje přijetí alternativního způsobu života, který v sobě nese prvky ideologie, většinou náboženské, jako projev svobodného rozhodnutí si žít podle svého a současně se brání průniku něčeho neznámého, co se vymyká zvyklostem, které vychází z prostého vývoje myšlení té které společnosti. Jsem velmi zvědavá, jak celá kauza bude probíhat a jak dopadne. Co z ní vyjde za judikát. Myslím, že by to mělo zajímat hodně lidí, kteří stále balancují mezi svými  rozhodnutími, jak žít: zda alternativně nebo přijmout nabízený způsob života většinovou společností.