Budoucí právníci zůstávají, Dobeš se vrátil

Josef Dobeš je bezesporu chlap, který umí pohlédnout pravdě do očí a přijmout razantní řešení. Když mu poměry ve školství přerostly přes hlavu, bouchl nekompromisně do stolu a že toho bohdá nebude, aby svým milým učitelům (kteří jeho vztah, bohužel, neuvědoměle neopětovali) ubral peníze. A odstoupil z funkce ministra školství.

Jen o vlásek tak předešel odvolání z funkce, které by následovalo poté, co by se potvrdilo, že čerpání peněz z Bruselu nedokázal obnovit. Však si ten termín chlapsky stanovil sám.

Jedním z posledních rozhodnutí ve funkci bylo další z jeho nepřehlédnutelných nebojácných gest. Navzdory všemu a všem, včetně stanoviska té nepřející akreditační komise. Neboje se tedy nikoho a ničeho, potvrdil prodloužení akreditace plzeňské Právnické fakulty až do roku 2016. A studenti plzeňských práv to přijali s úlevou, nadšením a jásotem.

Chápu, že studenti jsou mladí a chtějí dostudovat pokud možno za co nejmenších komplikací. Přesto mě zaráží, že si jaksi neuvědomují základní problém: že se pověst právnické fakulty, zdiskreditovanou bývalým vedením, tomu novému napravit nepodařilo!

Namísto toho, aby ministerstvo školství trvalo na důkladném prošetření podobných kauz a vyvození důsledků vůči těm, kteří takový způsob studia umožnili, a následně zajistilo odebrání podvodně získaných titulů, ministr Dobeš přišel s podrýváním autority akreditační komise a ve věci podvodů nikterak rázně nezasáhl.

A studenti ponořeni do vlastní sebelítosti dokonce podávají trestní oznámení na šéfku akreditační komise a podezírají ji z podjatosti. Paradoxní! Neměli by právě oni spíše vyžadovat nezpochybnitelnost svého studia po odborné stránce a jeho uznatelnost i v zahraničí? Přitom nikdo je o možnost dostudovat nemínil připravit. Všude se velmi zodpovědně diskutovalo o tom, jak právě jim nejvíce pomoci - ať už možností dostudovat na jiných vysokých školách, či podřízením plzeňské právnické fakulty například Univerzitě Karlově.

Opravdu si jásající studenti ani na okamžik nepřipustili, že akreditační komise ministerstva školství je složena z odborníků, jejichž zájmem není zlikvidovat právě plzeňská práva? A že ministr školství nemá právo do jejího rozhodnutí zasahovat? Skutečně je nenapadlo, že Dobešovo rozhodnutí může být jen účelovým gestem?

Bohužel, prošlo už jeho předchozí nerespektování rozhodnutí akreditační komise ohledně soukromé univerzity Jana Amose Komenského, která je namočena do nestandardního rychlostudia vlivných politiků a jejich příbuzných). Takové věci by však právě budoucím právníkům uniknout neměly. Kdo jiný než budoucí představitelé justice by měli zvláště dbát na spravedlnost, respektování zákonů a nezpochybnitelné morální principy.

Místo toho visí na budově plzeňské Právnické fakulty velký transparent „Zůstáváme!“

Navlas stejný, možná pouze v jednotném čísle, by měl od 2. dubna vlát i na budově ministerstva školství. Toho dne se totiž Josef Dobeš chlapsky vrátil k nedokončené misi. Jako poradce prvního náměstka Ladislava Němce, který po něm úřad převzal a dočasně ho vede (idnes.cz 5.4.2012). Pracuje sice pouze na třetinový úvazek, ale i to je u tak neúnavného pracanta přinejmenším povzbudivé. A navíc bude mít na starosti oblasti, ve kterých je obzvláště kompetentní: vysoké školy, evropské fondy, sport a chod úřadu! Tedy to, v čem jako ministr školství dosahoval nejlepších výsledků. A vidíte, stát se to o den dříve, 1. dubna, vzala bych to nejspíš za drsný aprílový žertík.

Josef Dobeš a (někteří) studenti plzeňských práv jásají a zůstávají.

A co my ostatní... Nezůstáváme si něco dlužni?