Stres je fajn! Díky němu jsme jako lidstvo dokázali přežít. Stres naše předky zachraňoval při útěku nebo bitvě s šavlozubým tygrem, mamutem nebo jinou tlupou. Mozek si to dobře pamatuje a chová se stejně jako v době kamenné i dnes
Byť tyto stresory v současné době neexistují, jen tak nás asi nic nesežere, když vystrčíme nos z domu, náš mozek, potažmo naše tělo, na nekomfortní situace reaguje naprosto stejně jako v době kamenné. Jen toho šavlozubého tygra nahradily jiné stresory, jako např. deadline projektu, šéf a jeho požadavky, splácení hypotéky, zvyšující se ceny, nemoc našeho potomka, nejistota v práci, potíže ve vztahu atd.
Krátkodobý stres nám pomáhá dotáhnout úkoly do zdárného konce, podat maximální výkon, osvojit si určité znalosti nebo dovednosti. Má pozitivní vliv na naše nasazení i výkonnost, bdělost. Na krátko tedy super. :) Ale...
Jaké jsou typické dopady stresové reakce mozku na naše vnímání a jednání?
- nejistota, zaměřujeme se na problém a hledání důvodů, proč něco nejde, nevidíme řešení/východisko. Více času věnujeme šťourání se v problému namísto hledání řešení. Náš mozek perfektně dokáže dvaceti způsoby obhájit, proč něco rozhodně nemůže pro nás a naši situaci, naši firmu fungovat. Místo toho se musíme my sami vědomě snažit najít jednu cestu, jak to fungovat bude.
MÍSTO PROČ NE, HLEDEJ JAK ANO.
- omezení kognitivních funkcí - nejsme schopni racionálně a v souvislostech přemýšlet, činit účinná rozhodnutí, jednáme neuváženě, často řekneme něco, čeho později litujeme. Případně naopak nám ve vyhrocené situaci chybí argumenty a neřekneme nic kloudného. Vhodná odpověď nás napadne až později.
- vyhýbání se dané osobě či činnosti – ztrácí se naše zainteresovanost, klesá chuť ke kooperaci, v souvislosti s danou osobou činností pociťujeme emoce jako strach, frustrace, zmatek, hněv, nenávist, bezmoc
- zobecňování – kvůli jednomu nezdaru máme pocit, že je vždycky všechno špatně. V hlavě nám běží myšlenky obsahující slova jako - vždycky, každý, všichni, všechno, nikdo - všichni jsou proti mně, nikdy mi nic nevyjde, nikdo mi nikdy nepomůže, já mám vždycky smůlu…
- tunelové vnímání – extrémní selekce informací a koncentrace na ty negativní. Náš mozek je zcela slepý k tomu pozitivnímu, co v životě máme a co se nám děje dobrého. Vnímá jen to, co nemáme, co se nedaří atd.
Pro zajímavost uvádím, že i pouhá negativní myšlenka aktivuje v našem mozku stresovou reakci. Naopak pozitivní myšlenky dokáží tělo uvolnit, zrelaxovat, vedou k vyplavení dopaminu a serotoninu, čímž se zvýší naše motivace, koncentrace a zároveň s cítíme šťastní a spokojení.
NAŠE MYSL OVLIVŇUJE TĚLO, NAŠE POCITY A VE VÝSLEDKU I NAŠE CHOVÁNÍ.
MYSL, TĚLO, EMOCE A ČINY JSOU JAKO SPOJENÉ NÁDOBY
V příštích dnech pozorujte, kolikrát denně se zvládnete pochválit a kolikrát si něco vyčítáte, nadáváte si. Jak moc zaměřujete svou pozornost na fajn věci ve Vašem životě a do jaké míry řešíte předně to, co je na ... nic. Jaký je poměr? Hmmm, co s tím provedete??
Jak vlastně náš mozek na nepříjemné situace reaguje?
Mozek bohužel nedokáže rozeznávat mezi reálným ohrožením a domnělým či emocionálním. Vše, co pociťujeme jako jakkoliv nepříjemné, v něm vyvolá v podstatě jen 3 základní, automatické a zcela instinktivní reakce – uteč, zaútoč, dělej mrtvého brouka.
Podívejme se na jednotlivé reakce podrobněji. Každá z nich probíhá zcela nevědomě. Takto je prostě náš mozek od přírody naprogramován:
Útěk – problém raději neřeším, volím pohodlnější a jednodušší cestu či setrvávám v současném stylu života, popírám existenci problému, vytěsňuji ho - vše je špatně, nechci nic řešit, vše vidím černě
nemá to smysl, je to k ničemu, může být i hůř, nechám to raději být – zatnu zuby a vydržím to
Útok - zastávám sebeobranný postoj, obhajuji se, mám bojovnou náladu a reaguji agresivně – slovně či fyzicky útočím na druhou stranu. Za vše mohou ostatní.
Hlavně, že Vy…, já jsem to ale takto nemyslel… Když já myslel... Co si to dovolujete! Zrovna Vás tak budu poslouchat… Zaměťte si před vlastním prahem...
Úlek/zamrznutí/mrtvý brouk – mlčím, nejsem schopen jakékoliv reakce ani racionálního uvažování
Ticho. Ticho. Ticho... Po cca 20 minutách, kdy se energie přesouvá ze "zvířecího mozku" do toho racionálního: Že já mu neřekl, aby... Měl jsem mu říct, že... Bože, co jsem to řekla, že já radši nebyla zticha...
Poznali jste zde reakce kolegů, dětí i své vlastní? :)
Jak jem již zmiňovala, krátkodobý stres je pro nás převážně dobrý. Nebezpečným se stává ve chvíli, kdy jsme stresu vystavěni dlouhodobě, což vede ke snížení hladiny serotoninu, nastupují pocity strachu, úzkosti, deprese, neklidu a podrážděnosti.
Dopady se projeví i na naší fyzické stránce – poruchy spánku (dochází k poruchám tvorby melatoninu – hormonu spánku.). Hůře usínáme a máme nedostatek hlubokého spánku důležitého pro regeneraci těla i mozku, odplavení škodlivin z těla, ukládání informací do dlouhodobé paměti atd.. Objevují se časté bolesti hlavy či břicha, únava, oslabený imunitní systém – jsme náchylnější k nemocem a infekcím, trápí nás vysoký krevní tlak. U mužů dochází ke snížení testosteronu a ztrátě chuti na sex, u žen může velmi negativně ovlivnit periodu a její délku. Má za následek i její úplné vynechání.
No, ale to už by byla kapitola s názvem Burn-out. Přiznám se, že vedle mozku je to moje srdcovka a určitě se vyhoření budu někdy v dalších článcích podrobně věnovat. :)
Závěrem mám pro Vás malé cvičení - jak jste na tom se stresem Vy? Odpovědi mozku samozřejmě hoďte na papír, ať jim věnuje alespoň kapku své pozornosti... :)
Jaký stres pociťujete jako pozitivní a proč? Uveďte alespoň 3 body.
Kdy jako negativní a proč? Uveďte alespoň 3 body.
Podle čeho poznáte, že jste ve stresu? Uveďte alespoň 3 body.
Co Vás dlouhodobě stresuje nejvíce? Uveďte alespoň 5 bodů.
Následně uvedené odpovědi u předchozí otázky očíslujte podle jejich intenzity či důležitosti od 1 – 5. Přičemž platí: 1 – extrémně mě stresuje, 5 – stresuje mě nejméně
Jaké konkrétní kroky jste podnikly pro eliminaci stresu ve výše uvedených bodech?
Co Vás aktuálně nejvíce zatěžuje? Uveďte alespoň 3 body.
Jaké konkrétní kroky jste podnikly pro eliminaci stresu ve výše uvedených bodech?
Co se Vám při práci se stresem v jiných situacích osvědčilo?
Jak to můžete využít ve stávajících stresových situacích?
Jak je řeší osoba, se kterou rozhodně nejste "na jedné vlně"?
Co by Vám na Váš stresík řekl/a?
Jak se od ní/něj můžete alespoň částečně inspirovat?
