Na jak dlouho můžete odjet na dovolenou, aniž byste trpěli pocitem, že se bez vás firma „zboří“? Dokážete v pohodě a s klidnou myslí dva dny, týden či měsíc vypnout a dobíjet mentální baterky?
Pokud se ani jeden den neubráníte nutkání být stále v obraze o dění ve firmě, odpovídat na maily, kontrolovat aktivitu svých podřízených, schvalovat i nákup papíru do tiskárny, je něco špatně.
Možná si myslíte, že všechno děláte nejlépe a že ve vašem týmu jsou samí nesamostatní a nekompetentní jedinci bez mozku. Jste možná také zvyklí řešit úkoly a situace, které ze své podstaty přísluší někomu jinému, většinou vašim podřízeným. Popravdě jim moc nevěříte. A delegování tedy asi nebude vaše silná stránka. Je pravděpodobné, že vám skrze tyto „záchranné akce“ často ani nestíháte vaši vlastní práci. A pokud jste hodně zodpovědní, pak vám nezbývá nic jiného, než krátit společné chvíle s rodinou či oželet své zájmy a koníčky.
Nejeden z šéfů by oponoval, že prostě on takhle jednat musí, protože má naprosto neschopné lidi. Je to opravdu tak? Jsou vaši lidé opravdu neschopní nebo se vy cítíte nepostradatelní? Není to jen o vašem egu? Nebo jste si své lidi „rozmazlili“ tak, že bez vás nerozhodnou? Proč by se také měli snažit? Mají přece vás, že?
Možná že je na čase si položit otázku, jak jste na tom se svou energií – máte jí dostatek pro dalších 10, 15 nebo dokonce 20 let? Chcete takto žít? A hlavně, zda tento permanentní tlak vydrží vaše zdraví, o vztazích ani nemluvím. Devastující stav vyhoření si tímto hektickým způsobem života přímo přivoláváte.
Pokud tedy patříte k těmto nepostradatelným jedincům, zamyslete se. A doba dovolených je k zamyšlení nad svými životními prioritami jako stvořená.
