Trápíte se kvůli sebemenší výtce a berete si vše osobně? Snažíte se mít své emoce nějak pod kontrolou, byť to ve Vás vře jako v papiňáku? Boucháte jako sopka tam, kde byste měli zachovat klid? Pak se Vám budou hodit tyto finty.
1. Vizualizace – ochranná bariéra – aura, bublina představujte si, že kolem sebe máte určitý ochranný štít, bariéru. Zvolte to, co Vám osobně vyhovuje a bude Vás pak chránit před agresory. S představou si hrajte dle Vašeho uvážení, např. tak, že když na Vás někdo bude nepříjemný, necháte to stéct po štítu/ jeho negativní energie se odrazí od skleněné bubliny, ve které se vidíte atd… Cílem je, aby se Vás to nijak nedotklo. K tomu si najděte krátkou větu, mantru, kterou se budete říkat, např.: Měl blbej den. To se mě netýká. To je jeho/její. Je v emocích, já v klidu atd.
Při dostatečném opakování si ve vyhrocené situaci jen stačí na svůj štít vzpomenout, říci si svou mantru a hned se budete cítit bezpečněji a od situace získáte i mentální odstup.
2. Hromosvod? Zodpovězte si otázku, jestli by ten druhý byl v daný okamžik stejně nepříjemný na kohokoliv jiného. Zda jste jen hromosvod pro jeho náladu, emoce či se to skutečně týká přímo Vás. Mnohdy by jeho agresi schytal vlastně kdokoliv, kdo by byl v tu chvíli na Vašem místě. Takže s Vámi to vlastně nemá co dělat. Zde je dobré agresi pak úplně ignorovat. Patrně druhý jen potřeboval vypustit páru a ulevit si, vstával zadkem.
3. Reframing – přerámování – zarámujte tuto situaci do jiného kontextu. Např. si ji představte jako určitý úsek filmu, seriálu, divadelního představení, kde rolí agresora je být např.: uvřískaný ožrala a Vaší rolí jeho klidnou sousedkou, která se jím nenechá rozházet. Představte si to a klidně můžete druhého v duchu ocenit – Teda, tak tuhle roli zvládáte na výbornou. To je tedy herecký výkon. To jsem zvědavá, co do toho ještě dá, co má ještě v repertoáru… atd. Fíglem je zde opět nutnost zaměstnat racio (vizualizace) a tam přesunout energii z emočních částí mozku (pryč z amygdaly). Získáte odstup a uklidníte se, nebudete si danou situaci brát osobně. Klidně se vnitřně tomu výkonu druhého zasmějte.
4. Stojí mi to fakt za to? Odpovězte si upřímně, zda je pro Vás dané téma konfliktu tak relevantní, že Vám to stojí za to, abyste si zvyšovali tepovku a zkracovali život. Utrhne mi to žíly, když se mu/jí podvolím?
PRO VZNIK HÁDKY JSOU TŘEBA DVA, PRO JEJÍ UKONČENÍ STAČÍ JEDEN.
5. Chci být dobrovolně otrokem mého hněvu a ubližovat si? Druhý se může zachovat tak, že Vás hodně naštve či raní. Ale jako dlouho se kvůli tomu budete zlobit či se cítit ublíženě, uraženě, to už je na Vás, ne na tom druhém. Čím déle budete setrvávat v negativních emocích, o to víc bude hůř Vám, ale i Vašemu tělu, které bude plné kortizolu, stresového hormonu, a dá mu to pěknou fušku ho odbourávat. Vědomě nechte plavat vše, co nemáte šanci ovlivnit. To, co ano, to aktivně řešte.
NEŽ SE DOKOLA ZLOBIT, BÁT SE NEBO SE LITOVAT, RADĚJI NĚCO PODNIKNI PRO ŘEŠENÍ NEBO NAJDI CESTU, JAK SE S TÍM VYROVNÁŠ A NECH TO PLAVAT.
NEZKAZÍM SI DEN.
6. Srandovní hlas – dejte vnitřnímu hlasu, který je už pěkně naštvaný, legrační podobu – jako po heliu nebo hlas vtipné figury z Vašeho oblíbeného seriálu. Co si to o sobě myslí? Co si dovoluje se mnou takhle mluvit?
KDYŽ NEJDE O ŽIVOT, JDE O…
