Desítky let výzkumu pocitu lidského štěstí mluví za vše, nejdůležitějším faktorem ovlivňujícím naše štěstí jsou dobré vztahy s druhými.
Dobré vztahy jsou spolu se schopností rozumně si zorganizovat čas, včetně našeho pasivního i aktivního odpočinku, s dostatkem spánku a zdravým životním stylem, nejlepší prevencí syndromu vyhoření. Tohle jsme patrně slyšeli již mnohokrát. Jak moc se tím však skutečně řídíme?
Jak jsme si řekli, je naprosto zásadní se intenzivně věnovat rodině a přátelům, cítit jejich podporu, mít možnost podělit se svými starostmi i radostmi. Neméně důležité je rozvíjení vztahů s kolegy a známými, sdílení společných zážitků, úspěchů i proher.
Mnohdy často zapomínáme sami na sebe, na své záliby i koníčky, tedy vše, co nás baví a naplňuje. Naše metální baterky je nutné dobíjet, tedy relaxovat, plnit si svá přání, užívat si každou minutu našeho života naplno.
Spát bychom měli alespoň 7 hodin, přestože jsme přesvědčeni, že zrovna nám 6 hodin spánku stačí. Opak je pravdou – následky se projevují okolo 45/50 roku. Nedostatek spánku zvyšuje pravděpodobnost vzniku Alzheimera a dalších forem stařecké demence a také významně zkracuje délku života!
O pozitivním účinku pravidelného pohybu toho bylo napsáno mnoho. Stačí pouze 3 x 30 minut týdně svižnější chůze na čerstvém vzduchu, prospěje nejen tělu a ale i našemu mozku, který se nám odvděčí zvýšenou výkonnosti. Důležitá je pravidelná, vyvážená a lehká strava.
Naučte se také oddělovat podstatné od nepodstatného, přiznejte si své limity, nemějte na sebe ani na ostatní přehnané nároky. Respektujte druhé, snažte se pochopit jejich motivaci a podívat se na sebe jejich očima.
Kdo by se měl mít na pozoru?
Syndrom vyhoření postihuje velmi často perfekcionisty. Jejich panický strach ze selhání z nich dělá ideální adepty. Banální překlep v emailu pro kolegy, u většiny lidí něco zcela běžného, způsobí perfekcionistovi srdeční kolaps a mnoho, mnoho kortizolu v krvi. Pokud jste se dostali až do stádia, že musíte mít vše pod kontrolou, je dobré se nad sebou zamyslet. Nastává čas přehodnotit priority. Je důležité mít se rád a respektovat se i se svými chybami, slabými stránkami.
Nehledejte svou hodnotu v tom, co vše a kolik jste toho udělali, kolik peněz jste vydělali, čeho dosáhli, začněte hledat svou hodnotu v sobě, ve vašem vnitřním nastavení. Mozek můžete naštěstí díky jeho neuroplasticitě formovat, naučit ho vnímat nové a důležité věci, a tak si vytvořit život podle vašich představ. Samozřejmě se obrňte trpělivostí – nejde to zde dne na den.
Další rozsáhlou skupinou, ve které se syndrom vyskytuje, jsou workoholici a extrémní dříči. Mnohdy je pro ně neustálé pracovní nasazení náhražkou za něco, co jim v životě chybělo či chybí, například rodičovská láska, pochvala, uznání ostatních atd. V některých případech se mohou ,,schovávat za prací“ před něčím, co v jejich životě nefunguje, což mohou být například partnerské vztahy. Práce jim nahrazuje sociální vazby. Stále se něčím zaměstnávají, přijímají další a další výzvy, aby si nemuseli naplno přiznat, že jejich život je vlastně prázdný, a přestože jsou úspěšní, jsou velmi osamělí, rozhodně nebývají šťastní.
Nezapomeňte – jste úžasný člověk sám o sobě. Nejste výsledek vaší práce. Nejste stroj. Vaší misí na této planetě není dělat na svůj úkor šťastné ostatní, ale prioritně sebe. Vila, drahé auto, exotické dovolené ani fungující firma s 250 zaměstnanci vám pocit dlouhodobého štěstí nezajistí. Vnitřní klid, rovnováha mezi pracovní a osobní sférou a pevné sociální vazby, jsou zárukou spokojeného života.
Jak se tedy syndromu vyhoření úspěšně vyhnete?
Stanovte si jasné hranice mezi prací a privátním životem a hlídejte si vnitřní mantinely co komu dovolíte a nebuďte vždy a za všech okolností pro každého k zastižení. Ujasněte si své priority, naučte se říkat NE na požadavky ostatních, které nejsou v souladu s vaším přesvědčením. Věnujte si dostatek času i pozornosti, přemýšlejte o svých potřebách a přáních, zda se život ubírá směrem, který si představujete. Nebojte se pravidelně trávit čas jen sami se sebou.
Ujasněte si, kam v životě směřujete, co je vaším cílem, smyslem – co chcete, aby tu po vás zůstalo, čeho nechcete na smrtelné posteli litovat. Vnímejte svůj interní dialog a komunikujte se sebou vždy pozitivně.
Pro vaši pohodu a vyrovnanost je důležité naučit se pracovat s vlastními emocemi a myšlenkovými stereotypy, tím objevíte svá omezující či svazující přesvědčení.
Kritika je nepříjemná ale neberte ji jako útok na svou osobu, ale jako impulz k zamyšlení a vašemu rozvoji, mluvte otevřeně o tom, jak se cítíte, nejen v práci ale i v partnerském vztahu. Vhodným způsobem otevírejte nepříjemná témata, jinak vás budou vnitřně užírat. Také si dovolte dělat chyby a přijměte za ně plnou zodpovědnost.
Pokud něčemu nerozumíte, mějte odvahu požádat o pomoc, máte právo říct NEVÍM, NEUMÍM. Osvojte si dovednost být v přítomném okamžiku, užívejte si každou pozitivní maličkost. Nebojte se mluvit o svých problémech s přáteli či s rodinou – pomůže vám to srovnat myšlenky a uleví se vám, posílíte pocit sounáležitosti. Pokuste se trávit více dní bez sledování sociálních sítí, práce na PC i bez mobilu.
A přidávám ještě pár všeobecných rad. Dopřejte si pobyt na sluníčku, na podzim a v zimě doplňte vitamín D, celoročně užívejte probiotika a vitamíny skupiny B. Nejen pro mozek je dobré pravidelně konzumovat oříšky, ryby, obilné klíčky, vajíčka, luštěniny, zelí, špenát, mrkev, ovesné vločky, lněné a chia semínko, hovězí maso, tofu. Vybírejte kvalitní potraviny a dodržujte pitný režim. Nezapomínejte ani na pauzy během pracovního dne. Omezte kouření! Nikotin zvyšuje úzkost a vyvolává řadu zdravotních komplikací. Vyvarujte se i nadměrného pití kávy. Jako akceptovatelné množství se udává se max. 5 šálků denně.
Máte-li pocit, že jste blízko k syndromu vyhoření, dodržováním těchto doporučení se mu můžete úspěšně vyhnout. Pokud však máte sebemenší pochyby, že je tento problém nad vaše síly, doporučuji vám vyhledat odbornou pomoc. V počáteční fázi psychoterapeuta, či kouče, při plném propuknutí pak psychologa spolu s psychiatrem. S profesionální podporou máte mnohem větší šanci návratu do „normálu“ v podstatně kratším čase. Je však nutné počítat s intenzivní prací na sobě o délce několika měsíců, s možnou medikací po dobu několika let.
Závěrem poslední univerzální rada. Berte život s nadhledem a naučte se odpouštět, nejen tomu, kdo vám možná úmyslně, možná neúmyslně ublížil, ale především sami sobě. Mějte se rádi se svými chybami i nedostatky. Zasloužíte si to.
