Dnes se budu opět zabývat kartičkovou metodou, zda je lepší kartičky koupit nebo si doma sednout a vlastnoručně si je vyrobit. Věřím, že většina nás lidí je v jádru kapku „lenoch“ (já taky, nebojte) a raději si práci ušetří a spokojí se s objednáním hotových kartiček. Chápu to. Také velmi nerada usedám k PC a vyplňuji si svou wordovskou tabulku novými slovíčky a jejich překlady.
Kartiček, které si můžeme objednat na netu je nepřeberné množství. Jak ale poznat, které jsou opravdu ty pravé pro mě a které jsou kvalitní? Odpověď je těžká. Každému vyhovuje něco jiného, Někdo se spokojí se sadou 500-ti nejpoužívanějších slov v daném cizím jazyce, někdo sáhne po nejfrekventovanějších frázích, jiný zvolí kartičky s nepravidelnými slovesy. Zrovna tak obsah je různorodý – od nejlehčí varianty: jedna strana česky, druhá strana překlad. Je ale možné si objednat i kartičky s uvedenou výslovností, příkladovými větami. Špatné nejsou ani obrázkové kartičky, kde opět více zapojíme naši představivost. Ta hraje při učení velkou roli, především pro ty, co mají grafickou paměť. Těm se ihned vybaví daný obrázek, když někde slovíčko uslyší.
Kartičky, které si vyrobíte doma sice nejsou tak graficky „úžasné“, ale funkci splní dost podobnou jako zakoupené. Navíc jsou „střižené na míru.“ Napsat si tam můžete všechna slovíčka, která zrovna probíráte v lekcích, tím je opět zopakujete, na hodinách je uslyšíte, v učebnici se s nimi opakovaně setkáte ve cvičeních – tím vším se nám dobře zaryjí do paměti. Navíc si tam barevně můžete vyznačit všelijaké nepravidelnosti či zajímavosti, jako např. ustálenou vazbu s předložkou, podstatným jménem, změnu kmene atd.
Takže je to vlastně jako ve všem: čas x peníze?
