Naše hlava. Bravurně se totiž zvládáme vystresovat my sami. Jako by toho stresu zvenčí bylo málo, že? V čem tuto disciplínu zvládáme na mistrovské úrovni a kde je užitečné se mistrovského titulu vzdát?
Nemáme prakticky žádnou šanci ovlivnit stresory ve formě obrovského množství informací, kterými jsme denně zahlcováni, či rychlost změn, které se v pracovní i privátní sféře dějí. V našich rukách však máme to, jak stresory vnímáme a jak na ně reagujeme. Dále můžeme zcela ovlivnit to, čím stresujeme sami sebe, mnohdy i nevědomky. Do této skupiny patří například:
• Perfekcionismus – snaha být neustále dokonalý, veškeré úkoly zpracovávat na 120 % atd. Dosažení dokonalosti je nereálné. Vždy jde vše udělat ještě lépe.
• Neustálá dostupnost – neumíme být off-line, snažíme se být všude a pro každého k dostižení.
• Snaha zavděčit se všem, která je mnohdy spojená se zapomínáním na sebe, na svá vlastní přání a potřeby.
• Srovnávání se s ostatními – předně skrze sociální sítě, kde prakticky nikdo nesdílí své špatné dny, neúspěchy atd. Je třeba si uvědomit, že jde předně o nereálně „dokonalý“ svět.
• Multitasking – mozek nedokáže současně věnovat svou plnou pozornost 2 věcem, ale skáče od jedné k druhé, čímž se extrémně rychle vyčerpá a my jsme brzy unavení. Dělejte vždy v jeden okamžik jen jednu aktivitu a budete efektivnější i čilejší.
• Myšlenkové stereotypy – naše vnitřní přesvědčení, představy, co jak má být, vše zvládnu sám, říct si o pomoc je znak slabošství, říkat druhým NE je sobecké, co by tomu řekli lidi, nevyčnívej a drž jazyk za zuby, na tohle ty nemáš…
• Strach ze selhání – pozor – chyba je součástí cesty učení a rozvoje. Kdo nezariskuje a nic nezkusí, sice nic nezkazí, ale rovněž nic nového nezíská, nenaučí se, nepozná, nevyzkouší atd. Je dobré se umět akceptovat i se svými slabinami, mít odvahu přiznat chybu či to, že něco neumím a nevím.
NIKDO NENÍ DOKONALÝ
• Snaha naplnit cizí očekávání – mnohdy je však naše domněnka, co od nás očekávají ostatní, naprosto mylná.
• Přehnané očekávání od sebe samých – klademe na sebe vysoké nároky, požadavky, jak bychom měli vypadat, kolik vážit, vydělávat, jak rychle postupovat v kariérním žebříčku atd.
• O druhé se staráme více než o sebe samé – je třeba se naučit dát si prioritu, myslet i na sebe. Když se my budeme cítit v pohodě, projeví se to nejen v práci, ale i doma.
POKUD JÁ JSEM OK, JE I VŠE OSTATNÍ OK.
• Odpočinek považujeme za ztrátu času – podceňujeme důležitost pauz, relaxu – ten, kdo si myslí, že má energie dosti a odpočinek nepotřebuje, ten ho potřebuje dvojnásob…
ŽÁDNÁ BATERIE NEMÁ NEKONEČNOU ŽIVOTNOST. POSTUPNĚ SE VYBÍJÍ.
• Dokola se „patláme“ v tom, co nemůžeme prakticky nijak ovlivnit nebo jen minimálně. Zde je podle mého názoru jediným efektivním řešením přijetí, akceptování dané věci, případně odpuštění a to nejdůležitější – musíme si uvědomit, jak se z této situace můžeme poučit, co jsme si skrze ni uvědomili, co příště uděláme jinak, na co si dáme pozor atd.
ŘEŠ POUZE TO, CO OVLIVNÍŠ. CO NEOVLIVNÍŠ, NEŘEŠ. PŘIJMI TO JAKO FAKT NEBO NAJDI SVOU CESTU, JAK S TÍM BÝT OK.
• Mylně lpíme na domněnce, že můžeme změnit druhé. Nemůžeme. Jediný, koho můžeme změnit, jsme my sami. Na druhé máme naprosto omezený vliv. Vlastně pouze skrze to, jak se k ostatním chováme, jak s nimi jednáme, mluvíme atd. Ani to však není vždy zárukou očekávaného „úspěchu“.
POKUD CHCEŠ NĚCO ZMĚNIT, ZAČNI U SEBE.
Mějte na mysli, že průměrný člověk se za život cca 30 000krát probudí. S každým novým dnem se toto číslo snižuje. Proto je důležité si užívat každého dne a nenechat si ho nikým ani ničím zkazit. Mnohdy však jeden několikaminutový nepříjemný zážitek zkazí celý den Vám, ale často i Vašim nejbližším. Ruku na srdce - kolikrát Vaše děti či partneři „odnesli“ Vaši nervozitu a podráždění z práce?
