Výměna občanky
Jako téměř každé dítě mého věku a vzrůstu jsem v roce, na jehož konci jsem se překvapivě dožil svých patnáctých narozenin, obdržel svůj první oficiální občanský průkaz. Byla to taková brožurka s červenými deskami, zepředu vyzdobená tehdejším státním znakem.
Tenkrát to byla přenáramná sláva a povedená taškařice. Do hlavního sálu „Spoláku,“ jak se u nás říkalo Společenskému domu, což byl kulturák spojený s hospodou, jsme byli nahnáni jak my, kteří jsme ještě dojížděli poslední rok na základních školách, tak i ti, kteří už jeli první rok škol středních. Dostal jsem tedy svou první občanku téměř třičtvrtě roku před svými reálnými patnáctinami.
Na pódiu seděly usazeny soudružky z emenvé a spolu s nimi i soudruzi příslušníci Vébé. Tak se tenkrát říkalo policistům. Všude jinde měli policii, jen my jsme žili s tím, že máme bezpečnost.
Po úvodních proslovech a projevech, při nichž jedno oko nezůstalo suché, jsme tak po jednotlivých skupinách z jednotlivých škol kráčeli na pódium, kdy vždy úřednice nakoukla do seznamu, podala příslušnou občanku soudruhovi z Vébé, ten se do ní – jako do té občanky – důležitě podíval, pokusil se vyslovit příjmení budoucího držitele (moje vyslovil správně až na třetí pokus) a poté každému z nás obřadně potřásl pravicí, načež jsme se, již občanskými průkazy vybaveni, mohli vrátit na svá místa. Tak takové to tedy bylo.
Roky plynuly. U této první občanky mi byla její platnost posléze o dalších 6 let prodloužena, načež jsem dostával zalaminované občanské průkazy. První byl růžovomodrý, následovalo několik zelených.
Poslední z té řady zelených občanek jsem předloni na jaře vyměnil díky Úřadu Městské části Praha 6 za moderní průkaz s čipem a myslel jsem si, že mám po starostech.
Leč jak říká klasik, čili já, člověk míní a okolnosti (se) mění. Dlouhé měsíce jsem si žil v bláhovém domnění, že dnes už nic nezmění ten můj skvělý svět.
K zádrhelu došlo v den, kdy jsme v souvislosti s událostí, která se odehraje první letošní červencový den a o které už předem vytipovaní jedinci, jejichž účast je povinná a kontroluje se, vědí, přišli do budovy Úřadu zcela jiné městské části, a to Prahy 1.
Vyplnili jsme dotazník (zde je potřeba zmínit, že vynálezcem dotazníku byl otec dr. Evila ze série o Austinu Powersovi), ten pak spolu s občanskými průkazy a rodnými listy (svými) odevzdali příslušné úřednici. Potud vše v pořádku.
O chvíli později si nás úřednice povolala do své kanceláře a tvářila se velmi zděšeně. Oznámila nám, že naši žádost nemůže zpracovat a že za to můžu – já prominu – já.
„Vy totiž máte,“ upřela do mě svůj pohled, „v občanském průkazu a v Evidenci obyvatel uvedený jako místo narození Holešov. Ale v rodném listě máte uvedené Přílepy,“ dodala a vypadala, jako že se chystá rozplakat.
„To je v pořádku,“ pronesl jsem velkoryse. „Přílepy už více než sto let patří pod Holešov a rodný list mi vydával holešovský městský úřad.“
„To ano,“ souhlasila úřednice. „A je to tady na tom razítku vidět. Ale Přílepy mají vlastní PSČ a proto se to bere zvlášť a takhle mi to systém nevezme.“
A v tu chvíli jsem položil otázku, kterou si, přátelé, zapište, abyste věděli, jak s úřednicemi nikdy nejednat. Ta otázka zněla: „A nešlo by to nějak ošvindlovat?“
Ač se to zdá zhola nemožné, úřednice ještě víc zbledla a kdyby byl v kanceláři s námi nějaký cimrmanolog, řekl by, že daná úřednice vytvořila živý obraz „Kazi poprvé vidí Bivoje“ nebo také „Kleopatra se chystá polknout jed.“ To trvalo několik desítek sekund; pak teprve se jí vrátila barva do obličeje a odpověděla mi, že ošvindlovat by to opravdu nešlo, že musím navštívit Městský úřad v místě svého trvalého bydliště a tam požádat o změnu v Evidenci obyvatel a o vydání nové občanky.
Přepadla mě skepse a mírné zoufalství. Povzdechl jsem si a složil hlavu v dlaních, abych krátce zavzlykal. Připadalo mi, že se mi hroutí svět a že událost, pečlivě krok po kroku plánovanou, nemáme jak stihnout. Úřednice nabyla opět duševní rovnováhy a chlácholila mě, že máme ještě víc než měsíc času.
Následující den hned ráno jsem zavolal Městský úřad v místě mého oficiálního trvalého pobytu, konkrétně úřednici, zodpovědnou za příslušnou problematiku.
Úřednice mě mile vyslechla a sdělila mi, že bude dobré, když se s rodným listem dostavím a vše sfoukneme během několika minut a parády bude habakuk.
Inu, vyrazil jsem, do patřičného města dojel, s úřednicí mile porozprávěl a vrátil se s tím, že nejpozději do 30 dní bude vše zařízeno.
A nakonec se to stihlo rychleji. Už po dvou týdnech jsem si – opět v budově Úřadu městské části Praha 6 – vyzvedl zbrusu nový občanský průkaz se správně uvedeným místem narození.
Jen mě tak napadá: Je vůbec všechno to, co jsem během těch let s občankami se špatně uvedeným místem narození, směroplatné?
Martin Irein
Špatný nápad

Pokud něco Theodor opravdu nenáviděl, byla to obchodní centra. Zejména ta, ve kterých se motalo opravdu hodně lidí, protože to znamenalo, že nebude mít klid na to, co chce udělat.
Martin Irein
Kouzelník, který neuměl čarovat

Je to opět jedna z historek, která se během mého života odehrála. Ačkoli jsem to neplánoval, hrál jsem v ní jednu z podstatných rolí.
Martin Irein
Zloděj

Jednoho dne jsem začala zjišťovat, že se mi ztrácejí peníze. A ne malé. Tu pětistovka, jindy tisícovka. Bez dlouhého přemýšlení jsem začala podezírat naši dceru Naďu.
Martin Irein
Nenápadná romance

Jindřich (39) má svůj zažitý rytmus každého pracovního dne. V příslušnou hodinu se probudí po minimálně devíti hodinách spánku, aby prožil vše dle svého pevně daného scénáře.
Martin Irein
Cizí hlas

Mně se tenkrát na tu cestu vůbec nechtělo. Manžel Ruda trval na tom, že za jeho bratrem jet prostě musíme, že se to nedá odložit.
Další články autora |
„Dálnicí nás úplně odřízli.“ V obcích kolem nově otevřené D4 krachují podniky
Premium V prosinci nově otevřený úsek dálnice D4 odklonil tranzit přes obce, místní teď trápí úpadek jejich...
Lékař si nevypnul kameru. Uspokojování od sestry „viděla“ i hlava republiky
Nechtěnými svědky intimních chvilek uznávaného lékaře a zdravotní sestry se v ruském Dagestánu...
Tři mladí zemřeli při srážce aut u Opavy, jeden z nich předjížděl dvoustovkou
Srážka tří vozidel na severním obchvatu Opavy si ve středu večer vyžádala tři lidské životy....
„Slovenské moře“ vysychá. Lodě dosedly na dno, rybáři bědují. A v Tatrách hoří
Premium Od našich zpravodajů na Slovensku Liptovská Mara je co do objemu vody největší přehrada na Slovensku, letošní zimu je ale zaplněna na...
Policie pátrá po identitě ženy oběšené na dětském hřišti, zveřejnila její fotku
Policie pátrá po totožnosti ženy, která se na začátku letošního ledna oběsila na dětském hřišti v...
Lipavský zasypával příkopy s šéfem slovenské diplomacie. Milý Juraji, řekl mu
Ministr zahraničí Jan Lipavský přijal v Praze v Černínském paláci šéfa slovenské diplomacie Juraje...
Takhle vypadá kompetentní vedení, napsal Musk o ruské delegaci v Rijádu
Blízký spojenec amerického prezidenta Donalda Trumpa a nejbohatší člověk světa Elon Musk sdílel...
NATO musí odvolat slib členství, který Ukrajině dalo v roce 2008, žádá Rusko
Členství Ukrajiny v NATO je pro Rusko nepřijatelné, prosté odmítnutí její nynější žádosti o vstup...
Rusové si jednání v Rijádu chválí. Mluvilo se o schůzce Trumpa s Putinem
Úterní rozhovory mezi Ruskem a USA v saúdském Rijádu skončily. Diskutovalo se o schůzce amerického...

Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 379
- Celková karma 15,19
- Průměrná čtenost 436x
Ctihodný kmet. Labužník života. Valašský Bard. Básník, filosof, trubadúr, elegán, gurmán, ochránce lidských práv a husitský gentleman (i když husitství a gentlemanství prý nejde dohromady).
Milovník přírody, krásné literatury, německé poezie, středověké filosofie, moderního pětiboje a paličkování.
Příležitostný herec (česko-německý film „Kryštof,“ německý seriál „Naše báječné roky,“ český seriál „Místo zločinu: Ostrava,“ a další) a zpěvák (legendární skupina „Drobný za bůra“).
Pro svou vlídnou a laskavou povahu si už v útlém dětství vysloužil přiléhavou přezdívku „Pan Hodný“ a podle všech dostupných svědectví si ji plně zaslouží.
NEVĚŘTE NIKOMU, KOMU JE POD DESET!