Franta se už pomalu smiřoval s tím, že je mu souzeno prožít samotářský život. Až do chvíle, kdy potkal Mariku. To ještě netušil, jaké skrývá Marika tajemství.
Frantův věk v letech už několik let začínal trojkou. Přesto, nebo možná právě proto, byl stále sám a po nějaké potenciální nevěstě nebylo vidu ani slechu.
Přitom Franta byl chytrý a šikovný kluk, jen poněkud nemluvný. Na to si jeho kamarádi a kolegové zvykli a nikdo si ho kvůli tomu nedobíral.
Bylo to jednoho jarního sobotního odpoledne, kdy Franta opět vyrazil do místního plaveckého bazénu. A tam ji spatřil.
Přesněji řečeno spatřil tři ženy, které očividně přišly spolu. Jedna ho zaujala tak, že se málem utopil. Byla přesně taková, jakou si vysnil. Vysoká, štíhlá, dlouhé zvlněné vlasy a neuvěřitelně podmanivý úsměv.
Kdepak, pomyslel si, když otáčel další bazén, sice bych s ní byl moc rád, ale copak ji můžu zaujmout? A s pokusem na tu výraznou ženu zapomenout se vydrápal z vody ven.
Překvapením toho dne však nebyl konec, protože cestou ke sprchám na ni opět narazil. Sám zůstal stát a byl rád, že mu nespadla spodní čelist. Ona si ho prohlédla, usmála se, pronesla „ahoj“ a zmizela ve sprchách.
Z nějakého důvodu, který si sám sobě dodnes nevysvětlil, na ni počkal před šatnami. Když konečně vyšla, představil se jí a sdělil jí, jak moc ho zaujala.
Marika, jak se mu představila, se zdála být polichocena a Frantu nenapadlo nic lepšího než pozvat ji do nedaleké vinárny. Tam oba vydrželi do hodně pozdních hodin a nakonec skončili ve Frantově jednopokojovém království, odkud se oba vymotali až v pondělí ráno s tím, že se musí co nejdříve vidět.
Toho dne dorazil Franta do práce s téměř hodinovým zpožděním a byl jak vyměněný. Z chlapa, který pronesl čtyři slova za den, se stal společenský člověk, sršící dobrou náladou. Kolegové to ocenili normálně, jen kolegyně Milena si ho prohlédla a řekla pevným hlasem: „Přiznej se, tys měl ženskou. Tvůj blažený výraz mluví za vše.“
Franta to ani nepopíral a o pár týdnů později na firemní večírek, kam bylo povoleno přivést partnery či partnerky, přišel spolu s Marikou.
„Chlape, to je kus,“ šťouchl do něj Igor, sjel Mariku závistivým pohledem a smutně pohlédl na svou choť, soukající do sebe už dvacátý třetí chlebíček.
„Měl jsi jednou víc štěstí než rozumu,“ uznale pokýval hlavou Robert, pak si povzdechl a šel hledat svou ženu, která do sebe ládovala třetí láhev vína.
A, a to Frantu těšilo nejvíc, firemní playboy Tomáš na Mariku jen zíral a nebyl schopen slova.
Jak už to v podobných případech bývá, netrvalo dlouho a Marika představila Frantu svým rodičům. Přijali ho vlídně, jen mu nemohlo uniknout, že se oba tváří poněkud ustaraně. Každopádně nebyl to ještě ani rok od osudného setkání u bazénu, když začal Franta plánovat s Marikou svatbu.
Ta se celkem vyvedla, dorazili Frantovi kolegové i několik kamarádů, stejně tak Maričini kamarádi a kamarádky, vzniklo několik krátkodobých dvojic a Franta se zbavil svého jednopokojáku a nastěhoval se k Marice do horního patra vily jejích rodičů.
Bylo to ani ne půl roku po svatbě, když za Frantou přišla Marika s tím, že její parta by ho ráda poznala. Franta pokrčil rameny a zeptal se, kdy a kde se s její partou sejdou. Marika však zavrtěla hlavou a oznámila mu, že tohoto setkání se musí zúčastnit sám. Na začátku příslušného večera ho vášnivě políbila a vyexpedovala ven.
Setkání s Maričinou partou se vyvíjelo lépe, než Franta očekával. Chvíli ho sice grilovali, když se s ním shodli na oblíbených filmech a dalších detailech, prohlásili, že od teď je i on jejich kamarádem a začala volná zábava.
V jednu chvíli si k Frantovi přisedla Alice. Franta si už dříve všiml, že zrovna tato holka po něm pokukuje poměrně často. Alice už byla dost líznutá a aniž by ji k tomu Franta vyzval, začala mu povídat, jak je ráda, že se dal s Marikou dohromady, protože Marika si někoho spolehlivého zaslouží po tom všem, co má za sebou.
Franta nebyl tolik opilý, aby nezpozorněl. Naštěstí se stačilo normálně zeptat a z Alice začaly padat věty jedna za druhou.
„Víš, my jsme s Marikou kámošky už od střední. No a na vysoké, jak jsme se dostaly do velkého města, tak jsme hledaly, jak si přivydělat. A v jednom takovém baru prostě hledali holky. Takže jsme tam zašly a začaly jsme dělat striptérky. Normálni svlíkačka na pódiu, byly jsme mladé a neokoukané, chlapi po nás házeli pětistovkama i tisícovkama, byla to fajn brigáda, to jo,“ prohrábla si Alice vlasy a Frantovi se začala motat hlava. „No ale u toho striptýzu to neskončilo,“ pokračovala Alice, „když si některý zaplatil, šly jsme s ním do privátu. Neřeknu ti už, kolik těch chlapů bylo a jací byli, ale,“ zase se odmlčela, „teď má Marika tebe a já vím, že s tebou bude šťastná,“ poslední slova skoro vykřikla, pak vstala, zamotala se, složila se na podlahu a usnula.
Franta dorazil domů až nad ránem. Nakoukl do ložnice, kde Marika spala jako medvídě. Chvíli si ji prohlížel a přemýšlel. Pak odešel do kuchyně a posadil se ke stolu.
Když se Marika probudila a přišla do kuchyně také, stály na stole dvě naprosto parádní snídaně. Marika nejprve zaváhala, pak se na Frantu usmála a s poděkováním se posadila.
„Najez se,“ řekl Franta a pohladil ji po hřbetu ruky, „pak si popovídáme,“ dodal.
Marika strnula, podívala se na něj a málem se rozplakala.
„Takže o tom víš,“ vzlykla.
„Najez se,“ pobídl ji.
Po snídani ji odvedl do obýváku, posadili se vedle sebe na pohovku a Marika sama od sebe začala vyprávět. Jak s tím začala. Jak se skoro pokaždé sama za sebe styděla. Co dělala a co musela dělat, přičemž bylo jasné, že chlapi, kteří si ji zaplatili, nebyli vždy uhlazení gentlemani.
Když dovyprávěla, měla oči plné slz. Pak se podívala na Frantu a zeptala se: „Máš mě ještě rád?“
„To víš, že jo,“ usmál se Franta, pohladil ji a objal, „každý má nějakou minulost a ty v ní máš tohoto bubáka. No ale když už jsi mi o tom řekla, co kdybys mi něco z toho předvedla? Nemusíš úplně všechno, stačí tu dvanáctou věc, o které jsi mluvila, tu dvacátou třetí a tu předposlední,“ to už říkal se smíchem.
„Ty jsi prostě neskutečný miláček,“ pronesla Marika uvolněně a šťastně se mu svezla do náruče.
