První

„To je z dnešního pořadu všechno, loučím se se svými hosty i s vámi, vážení diváci, a za týden se těším na viděnou,“ usmál se Robert Cihlář do jedné ze čtyř kamer, o kterých věděl (plus dvě, o kterých nevěděl).

„Stop, výborná,“ ozval se vzápětí režisérův hlas, následovaný potleskem členů štábu. „Roberte, opět jste to zvládl skvěle,“ gratuloval upřímně moderátorovi a hlavní hvězdě pořadu i celé televizní stanice.
„Byl jsi úžasný, miláčku,“ přistoupila k Robertovi produkční Jitka Sedlářová, usmála se a jemně se zdvihla na špičkách, aby mohla svého manžela zlehka políbit na tvář. Toto gesto vyvolalo ve většině členů štábu uznalé zamručení; až na Jitčinu asistentku Ladu Vlachovičovou, která nesouhlasně zavrtěla hlavou a zamlaskala.
„Jo a abych nezapomněla,“ řekla Jitka, „o čtvrt na čtyři buď doma, přijde ta novinářka, co s námi chce dělat rozhovor o našem manželství a tak,“ a zatřepala hlavou, aby dala najevo, co si o tom všem myslí.
„No nazdar,“ zahučel Robert, „to bude fakt vzrušující.“
„Neboj, Lada to ohlídá, aby nás neotravovala moc dlouho,“ kývla Jitka hlavou ke své asistentce.
„Aspoň v něčem se na ni můžu spolehnout,“ konstatoval Robert.

Chvíli po čtvrt na čtyři seděli Jitka s Robertem ve své velké sedačce ve svém velkém obývacím pokoji ve svém velkém bytě. Kousek od nich seděla v křesle Lada a snažila se působit nenápadně, i když každému, kdo není úplně natvrdlý, bylo jasné, že vše pozoruje ostřížím zrakem. V druhém křesle seděla redaktorka a kladla neuvěřitelně zajímavé otázky.
„A ten impuls ke svatbě vzešel od vás, paní Jitko, nebo od pana Roberta?“ zeptala se.
Robert zakoulel očima a Jitka zachránila situaci.
„Tam to nebylo o tom, že by ten impuls vyšel od jednoho z nás,“ řekla přesvědčivě, „dospěli jsme k němu po vzájemné dohodě a ve vzájemném respektu. Je to tak, miláčku?“ zamrkala na Roberta a pohladila ho po zdravé paži.
„Je to přesně tak,“ pokýval hlavou Robert, „v Jitce jsem našel člověka, který mi dal novou sebedůvěru a sílu porvat se s osudem,“ a výmluvně pokývl hlavou k protéze, která mu nahrazovala pravou paži.
Novinářka položila ještě několik podobně zábavných otázek, než se v jednu chvíli Lada zvedla a řekla: „Prostor pro vaše otázky, milá slečno, jste si vyčerpala. Děkujeme vám za návštěvu a očekáváme, že nám zašlete výsledek k autorizaci.“ Novinářka se nezmohla na slovo a během necelých dvou minut byla pryč.
„Uf,“ udělal Robert a teatrálně si skryl tvář do dlaně zdravé ruky, „řeknu vám, holky, ještě jedna otázka a kopl bych ji do brady.“
„Ale no tak, ty můj násilníku,“ zamrkala na něj Jitka a zvedla se. „My teď jdeme s Ladou pracovat, máš nějaký program pro sebe?“
„Půjdu se projít,“ zvedl se i Robert, „na vzduch už opravdu musím. A třeba si taky cestou najdu nějakou tu práci,“ a udělal úsměv, ze kterého se všem lidem, kromě Jitky a Lady, dělalo regulérně zle.

Robert Cihlář seděl ve svém pokoji u svého počítače. Pročítal si návrh scénáře příštího vysílání svého pořadu a mohl být spokojený. Prvním hostem bude hokejista, který po nehodě ochrnul a nyní se chystá obnovit svou kariéru ve sledge hokeji. Druhým velitel hasičů, kteří zasahovali při požáru v národním parku. A třetím lékař, který strávil dvanáct let na misích v Afghánistánu a podobných lahůdkových místech.
Zrovna odepisoval, že se scénářem i hosty souhlasí, když se mu rozezvonil telefon.
„Dobrý den, pane Cihláři,“ ozval se neznámý hlas, „já jsem Vaněk a číslo na vás jsem dostal od lidí z televize,“ pokračoval, „a dovoluji si vám volat, protože mám pro vás takovou nabídku.“
„Jakou nabídku?“ zpozorněl Robert.
„Jde o to,“ vysvětloval Vaněk, „že pořádáme soutěž Dívka roku, je to vlastně taková Miss pro děvčata od patnácti do osmnácti let a velmi rádi bychom vás pozvali.“
„Snad ne jako porotce?“ uchechtl se Robert.
„Jako moderátora,“ odpověděl Vaněk, „samozřejmě vám zašlu bodový scénář a co a jak byste měl o jednotlivých soutěžících říkat. Pokud budete souhlasit, hned vám nechám poslat první polovinu honoráře,“ a pokračoval tak dlouho, až se Robert uvolil a souhlasil.
„No vida,“ zaradoval se, když hovor skončil, „tak přece jenom si něco najdu.“