Pivník zastavuje rychlík

Historek o Pivníkovi se mi od pamětníků dostalo nepřeberné množství. Bohužel nejsou všechny zveřejnitelné bez toho, abych k nim přidal doplňující článek, který by vysvětloval některé pojmy a souvislosti. Tato naštěstí je.

Jak už jsem uvedl, Pivník byl – a s určitou pravděpodobností stále ještě i je – vcelku hodný člověk, a to i s ohledem na svou svéráznou životosprávu. Nedá se říct, že by někdy snad někoho urazil, nebo že by někomu vědomě ublížil. I s tím, že zásadně nešel pod dvě promile, si dokázal udržet velkou míru roztomilosti.
Navíc, ačkoli na to postupně přestal vypadat, měl i jakousi takousi technickou zručnost. Proto když někde někdy našel baterku, cimrmanovsky řečeno kapesní svítilnu, zajásal, dokoupil si patřičný monočlánek a zjistil, že baterka svítí. A navíc, a to ho bavilo o to víc, díky přídavným sklíčkům mohla svítit různobarevně. Mimo jiné i červeně.
Nemohlo ho proto napadnout nic jiného, než že se pochlubí v hospodě. Abych uvedl do obrazu všechny, tedy i ty z vás, kteří jste k mému vyprávění přišli později, doplním, že hospoda otevírala úderem šesté, díky čemuž se před ní nejpozději v 17:58 objevil Pivník a domáhal se vstupu.
V hospodě se k němu brzy přidali další kamarádi z mokré čtvrti, načež došlo k tomu, že Pivník, posílen několika dvanáctkami a sem tam nějakým tím panáčkem, vytáhl baterku a začal s ní machrovat. Okamžitě tím vyvolal odbornou debatu, plnou vzpomínek na to, co mohl který světelný signál znamenat, jak zastavovali příslušníci staré špatné VB řidiče a podobně. V Pivníkovi však alkohol probudil znalce drážních předpisů, pročež začal vysvětlovat, že když bude červeně svítící baterku držet v ruce a takhle s ní kroužit, může zastavit i rychlík.
Část alkoholiků s ním souhlasila, vyskytli se však i oponenti. Jeden z nich tvrdil, že Pivníkova teorie je nesmysl a že když bude chtít zastavit rychlík, musí červeným světlem pohybovat svisle od výše svých ramen nahoru a zpět dolů. Objevil se i třetí názor, že obě metody jsou k ničemu, protože když rychlík sviští po kolejích, tak si mašinfíra v té rychlosti žádného červeného světla nemá kdy všimnout.
Jezdil tenkrát, a je to už dávno, noční rychlík, který v cca 21:15 vyrážel z Liberce do Košic. Zpět se vracel s příjezdem na liberecké nádraží krátce po sedmé hodně ranní; aspoň co si vzpomínám. Pivníka a jeho kumpány nenapadlo nic chytřejšího než jít si vyzkoušet, jestli se jim podaří červeným světlem rychlík zastavit.
Vydali se tedy k trati. Měli dostačující časový náskok, díky kterému se dostali do míst, kudy zmíněný rychlík svištěl, Pivníkovými slovy, na plný knedlík. Po krátké hádce, kdy si ujasňovali, ze kterého směru se rychlík objeví a ve kterém směru bude pokračovat, zaujali strategické postavení a vyčkávali.
Dobrá zpráva je, že se nikomu z nich nic nestalo. Rychlík v reakci na jejich šaškování s červeným světlem baterky skutečně zastavil. Než si je stihl mašinfíra podat, odbatolili se zpět do hospody, kde chtěli tento svůj úspěch oslavit.
Špatná zpráva je, že cestou zapomněli, který z dvou zkoumaných pohybů červeným světlem přinutil rychlík k zastavení.