Paní Prasátková

S rostoucím věkem roste i má potřeba společenských kontaktů s lidmi, jejich profesí i posláním je medicína. Ať už se jedná o očního lékaře, kardioložku nebo kohokoli jiného.

V pozdním odpoledni sedím v čekárně a hypnotizuji dveře „své“ ordinace. Spolu se mnou tu jsou čtyři seniorky vyššího než vysokého věku, které kolektivně hypnotizují dveře vedlejší ordinace. Běžné odpoledne v běžné poliklinice.
V ruce svírám patřičné dokumenty a přemýšlím nad tím, o čem si budu s lékařkou povídat. A mé rozjímání naruší zdravotní sestra právě z té vedlejší ordinace, ke které upínají své naděje přítomné seniorky.
Sestra vykoukne ze dveří, očima všechny čtyři zběžně proskenuje, pak se nadechne a hlasem, ve kterém je slyšet únava, zahlásí do prostoru:
„Paní Prasátková, pojďte si do ordinace.“
Ačkoli jsem jedním z nejvíc tolerantních lidí v tomto i šesti sousedních vesmírech a dělat si šoufky z něčího jména nebo příjmení není mým koníčkem, mám v tuto dojemnou chvíli co dělat, abych udržel vážnou tvář.
Seniorky se ani nehnou a hledí na sestru jak slepice na kunu.
Sestra si uvědomí, že ani jedna ze seniorek nebude žádná liška Bystrouška, odkašle si a zkusí to hlasitěji:
„Paní Prasátková, pojďte si do ordinace!“
Seniorky si dělají u uší dlaňové kornouty, aby lépe slyšely. Nicméně po sestřině zavolání se všechny zmateně ohlížejí jedna na druhou, druhá na třetí, třetí na čtvrtou a čtvrtá na všechny. A já si říkám, že zbývají necelé dvě minuty, než budu sám zavolán ke své lékařce, ale že chci vědět, jaký bude mít tato situace výsledek.
Sestra ve dveřích riskuje nedomykavost hlasivek: „Tak prosím, paní Prasátková, pojďte si do ordinace!!!!“
V tu chvíli nastane dramatická změna, neboť někde vzadu za sestrou se ozve hlasitý smích, z nějž je slyšet, že smějící se člověk se snaží přestat smát, ale nejde mu to. Sestra zmizí v ordinaci a zavře za sebou dveře.
Vzápětí je otevře, obličej má rudý jako kruh na japonské vlajce a poněkud zajíkavým hlasem řekne:
„Já se omlouvám, spletla jsem se, je tu paní Vepřeková?“
A jedna ze seniorek se pomalu, zato statečně postaví a šourá se do ordinace.
Protože jsem byl sám odvolán téměř vzápětí, tak nevím, jak to mezi pacientkou a sestrou v té druhé ordinaci dopadlo. Jen doufám, že dobře.