O tom zlém, který bral lidem duše
Ani poté, co se podařilo odrazit dobyvačné Turky, nenastaly veselé časy hned, a tak ze spousty chalup odcházeli mladí chlapci za prací a výdělkem do jiných krajů a oblastí. Domů se vraceli často jen na zimu.
A zrovna takhle v prvním sněhu si to domů mašírovali Jura, Vincek a Ondra. Byli kamarádi odmalička a jeden na druhého nedali dopustit. Co ve světě vydělali, to si rozdělili rovným dílem a těšili se domů, že udělají radost rodičům.
Jak tak šli, zastihla je tma. A aby toho nebylo málo, ještě se zvedl vítr a přišly těžké sněhové vločky. Ogaři neviděli ani na krok a orientovali se jen horko těžko. Padaly na ně chmurné myšlenky. Aby taky ne, když se najednou bořili do sněhu skoro po pás a ztráceli naději, že se z té šlamastyky dostanou živí.
Najednou Vincek uviděl kdesi v dálce světlo. Zakřičel na své kamarády, aby přidali do kroku. Musel křičet hodně nahlas, aby ho mohli slyšet. Zaradovali se pod Vinckovým vedením vyrazili za světlem. Asi nikoho nepřekvapí, že světlo bylo v okně podivné chaloupky, o které by všichni tři přísahali, že ji v těch místech nikdy předtím neviděli.
Vincek, který šel jako první, zabušil na dveře. Ty se po chvilce otevřely a objevil se stařík jako malovaný. Hned zval tři kamarády dovnitř, ukázal jim, aby se posadili ke stolu a každému přinesl mísu plnou jídla. Vincek a Ondra se do jídla pustili s vervou, jen Jura se tvářil zdrženlivě.
Poté, co se najedli, jim stařík ukázal, kam si mohou lehnout. Vincek s Ondrou se rozložili pohodlně do ovčích houní, jen Jura si zalezl za pec.
Stařík se po nich rozhlédl, pak se usadil ke stolu a zeptal se: „Schválně, kdo z vás ví, z čeho je ten stůl?“ a uhodil do stolu pěstí, až to zadunělo.
Vincek a Ondra se předháněli v tom, z čeho by stůl mohl být, ale stařík jen kroutil hlavou. Vtom se z pece ozval Jura: „Ten stůl je z koňské kůže!“
Oba jeho kamarádi se rozesmáli, ale stařík se zamračil: „Uhodl jsi. Schválně, jestli uhodneš i to, z čeho je u toho stolu trnož.“
Jura se na peci posadil a dobře se na staříka díval. Pak se podíval i na stůl a řekl: „Ten trnož je z koňských hnátů!“
Stařík se zamračil ještě víc. Pak vytáhl nádherný pohár, nalil do něj víno, napil se a řekl: „Dobře, dvakrát jsi odpověděl správně, ale teď mi řekni, z čeho je tento pohár!“
Jura pomalu slezl z pece, ještě pomaleji přišel ke stolu, prohlédl si ho i trnož ještě jednou, pak vzal pohár do ruky, prohlédl si ho proti světlu a opatrně postavil zpátky na stůl.
„Ten pohár je z koňského kopyta a ty jsi ten zlý, který bere lidem duše. Nám ale nic nevezmeš, všechny tvoje hádanky jsem uhodl.“
Vincek a Ondra ani nedutali a jen skákali očima z Jury na staříka a zpátky.
Stařík uchopil pohár, třískl s ním o podlahu, až se rozbil, a vykřikl: „Uhodl jsi, nejste hodni mého pohostinství, tahněte!“
Vtom celá chaloupka i s pecí, stolem, rozbitým pohárem a staříkem zmizela. Tři kamarádi stáli na zasněžené křižovatce v lese. Na obzoru zahlédli světla své rodné dědiny, přidali proto do kroku, aby byli brzy doma a mohli pomoci svým rodičům penězi, které vydělali.
Martin Irein
Jak strýc Vejskal pomohli pošťákovi k nevěstě
Bylo pěkné letní odpoledne a kde jinde byste v takový den našli strýca Vejskala, než právě v šenku. Seděl na své oblíbené židli, bafal z fajky a uškňuřoval se.
Martin Irein
Valím, valím klubko drátu
Doba, v níž jsem vyrůstal a pomalu dospíval, se mimo jiné vyznačovala tím, že hudba, která byla k dispozici, byla buďto špatná nebo horší.
Martin Irein
Už ráno začal večírek s Básníkem, který vždy koketoval s Anděly
Jak každý znalec české poezie ví, jestli je v něčem naše krásná česká země světová, tak je to množství a kvalita Básníků, kteří celý život pilně a neomylně koketují s Anděly.
Martin Irein
Dubnový příběh
Na tu hospodu jsem narazil právě v té chvíli, kdy jsem si říkal, že už není možné, abych našel aspoň nějaké místo, kam by se dalo ukrýt před deštěm.
Martin Irein
Jak strýc Vejskal přišel o prase
Strýc Vejskal se těšil na jeden konkrétní den. Místní rozhlas vyhlásil, že místní JZD pořádá zájezd na zemědělskou výstavu do kultovních Slušovic.
| Další články autora |
Na dva kusy rozříznutá legendární Radlická lávka leží v poli. V muzeu bude nejdříve v roce 2028
Byla jednou z posledních staveb svého druhu v Česku. Nýtovaná stavba, která se pnula nad...
Netradiční dobrodružná hřiště dobývají Prahu. Najdete je na Vypichu, Solidaritě i Žižkově
Po úspěšných pilotních projektech Na Kocínce a Pod Juliskou se koncept adventure playground poprvé...
Dvorecký most promění také pražskou autobusovou dopravu v Praze. Máme velký přehled
Příští pátek se slavnostně otevře Dvorecký most, nová 361 metrů dlouhá spojnice přes Vltavu mezi...
StarDance 2026 se blíží. Zatančí rockerka, spekuluje se o populární herečce i tenisové legendě
Na podzim se na televizní obrazovky vrátí oblíbená taneční soutěž, ve které známé osobnosti usilují...
Rybář ulovil na Velikonoční pondělí kapra, který měl přes 20 kg. Souboj trval dlouhé minuty
Velikonoční pondělí přineslo rybářovi životní úlovek. Na tajném místě ve východních Čechách zdolal...
Nová stezka spojuje České a Saské Švýcarsko, vede z Hřenska do Schmilky
Nová přeshraniční trasa od soboty 11. 4. 2026 propojuje České a Saské Švýcarsko. Vede z Hřenska do...
V Olšinách
Retrotaxi v Praze 10-Strašnicích v ulici V Olšinách .Jedná se legendární Škodu Favorit z prvních...
Most postaví lávku pro pěší a cyklisty od muzea k jezeru, počítá i s lanovkou
Město Most postaví lávku pro pěší a cyklisty od muzea k jezeru Most. Magistrát do budoucna počítá i...
- Počet článků 447
- Celková karma 8,83
- Průměrná čtenost 404x
Svou básnickou tvorbu jsem shrnul ve sbírce „S anděly když koketuji“ (2024), jejíž stěžejní součástí je dvanáctistránkový hrdinský epos „Chcíplej krtek,“ což je báseň, jejíž tvorba mi, jak sám ostatně přiznávám, trvala ze všech básní naprosto nejdéle. Začal jsem s ní 12. března nebo 3. dubna (o to se dodnes vedou spory) 1994 a dopsal jsem ji 22. dubna nebo 6. května (o to se také dodnes vedou spory) 2017. Jinou mou často citovanou básní je lehce sebeironická „Zítra porazím Lendla.“
Svou filosofii jsem shrnul ve dvou svazcích svých úvah a esejů, z nichž první nesl název „Tráva je zelená a Pikaču žlutý“ (2011) a druhý vyšel v upraveném, rozšířeném a lépe uspořádaném vydání pod názvem „Nevěřte nikomu, komu je pod deset“ (2019). V současné době připravuji další výbor svých textů pod pracovním názvem „Nepropadejte žádné naději.“
Jako alchymista jsem se proslavil vynálezem prvního stoprocentně účinného elixíru proti nesmrtelnosti. Díky tomuto vynálezu jsem se stal provozním náměstkem Ústavu pro ověřování smrtelnosti.
Na památku regionu, ve kterém jsem vyrůstal a dospíval, mi byl udělen čestný titul Valašský Bard. Pro svůj věk jsem titulován jako Ctihodný kmet.
Příležitostný herec (česko-německý film „Kryštof,“ německý seriál „Naše báječné roky,“ český seriál „Místo zločinu: Ostrava,“ a další) a zpěvák (legendární skupina „Drobný za bůra“).
Všechny mé články jsou 100% uhlíkově neutrální a vyjadřují stanovisko Ústavu pro ověřování smrtelnosti.



















