Každý, kdo byl někdy v Beskydech, ví,že nejkrásnější horou celého pohoří je Radhošť. Není však jediný. Hned vedle něj se tyčí k nebi Tanečnice.
Hor podobného jména je povícero a více je taky verzí příběhu, jak tato hora ke svému jménu přišla. Jako správný Valašský Bard je pochopitelně znám a o jednu z těch méně známých se rád podělím.
Na samotě skoro u samotného vrcholu hory, která tenkrát ještě neměla své jméno, přebývala chudá vdova s dcerou Marunou. Zatímco máma byla každou chvíli marodná, dcera byla živel a ze všeho nejvíc milovala tanec. Jak zaslechla hudbu, už by tancovala a nechtěla přestat, i kdyby si měla paty obrousit a i kdyby preference hnutí ANO do záporných hodnot spadly.
Máma z ní byla často nešťastná, chtěla, aby se Maruna víc věnovala domácnosti a pracem okolo chalupy. Jenže kde na ni. Maruna měla v jednom kuse hubu od ucha k uchu a na nic kromě tancování myslet neuměla.
Jednoho dne bylo mámě opravdu hodně zle. Zrovna se měla v Trojanovicích odehrávat tancovačka, na kterou se Maruna už víc jak týden těšila. Máma jí z posledních sil zakázala jít tancovat a přikázala zůstat doma a pomáhat. Jenže kde s tím na Marunu. „Tancovat půjdu, i kdyby mě tam měl odvést čert,“ mumlala si pro sebe a jak máma na chvilku usnula, sebrala svoje šaty a už si to metelila do Trojanovic.
Venku potkala mladého myslivce, který jí nabídl doprovod. Proč ne, řekla si a už oba pospíchali dolů. Hudba už hrála a tak neváhali a přidali se do kola. Neznámý myslivec tančil neúnavně a měl oči jenom pro Marunu, které ostatní holky samozřejmě záviděly. Maruna vnímala jenom tanec a na řeči okolo nedbala.
Pak v jedné chvíli, kdy byla přestávka mezi dvěma písničkami, se k Maruně přimotala jiná holka a pošeptala jí, ať se podívá svému tanečníkovi nenápadně na nohy. Maruna to udělala a málem omdlela, když uviděla na myslivcových nohou kopyta. Hned věděla, kolik uhodilo, a koukala, jak se dostat pryč a domů.
Jenže zrovna znovu začali hrát a touha po tanci u ní na chvíli zvítězila. Uprostřed tance uslyšela, jak hodiny na věži začínají odbíjet půlnoc. Vytrhla se svému tanečníkovi z rukou, vyběhla ven a už utíkala nahoru na samotu. Čert, protože to pochopitelně byl on, neváhal a vrhl se za ní. Maruna běžela rychle a i když byla tma taková, že by dál dosáhl než uviděl, držela si před ním náskok. Nakonec to ale nestačilo, když už byla skoro doma, čert ji dostihl a na místě na kusy roztrhal.
Hora dostala po Maruně jméno Tanečnice a říká se jí tak dodnes.
