Lovec (následné pokračování)

Seržant Bergsson zvedl hlavu a zjistil, že proti němu stojí chlap, kterého nezná. Přemýšlel, jestli neudělal nějakou nepředloženost, ale na nic si nemohl vzpomenout.  

„Tohle bude asi vaše,“ řekl ten neznámý, sáhl do kapsy, vytáhl složený list papíru a posunul jej k seržantovi. Nečekal na svolení a posadil se naproti němu.
„Vy jste?“ zvedl oči Bergsson.
„Já jsem místní šerif,“ odpověděl neznámý. „A ve vězení mám tři chlápky, kteří se tu porvali kvůli tomu Morinskému, který je na tom obrázku,“ posunul bradou ke složenému listu papíru. „Čekáme, jestli na ně Jack Robins podá žalobu. A jestli ne, tak je v pondělí pustím, ale zároveň dostanou vyhoštění z města a zákaz vstupu na aspoň tři roky.“
Bergsson pokýval hlavou a pak vzal list papíru do ruky. Rozložil jej a když znovu uviděl portrét Wayna Morinského, smutně zavrtěl hlavou.
„Já toho člověka nikdy nenajdu,“ řekl smutně.
„Díval jsem se na ten obrázek,“ řekl šerif, „a asi ho kreslil někdo, kdo nechtěl, abyste toho chlapa našli. Není tam nic, čeho bych se mohl chytit. Takhle tu v okolí vypadá kdekdo.“
„No právě,“ schoval Bergsson papír do kapsy.
„Prostě si přiznejte, že honíte ducha. Nebo fantóma. Kdo ví, jestli ten člověk ještě žije. Aspoň já o něm nic nevím a jako šerif bych to vědět měl.“
„Byl jsem na kanadské hranici,“ přiznal Bergsson, „a chlap z druhé strany…“
„Nebyl to Mallard?“ ujistil se šerif.
„Byl,“ přiznal Bergsson. „Vy ho znáte?“
„Aby ne,“ odpověděl šerif. „Ten úsek hranice hlídá už taky nějakých jedenáct let nebo více. A co vám Mallard řekl?“
„Řekl, že je možná Morinsky mrtvý. Jenže to nebude Abigail Handersonové stačit. Ta bude chtít vidět Morinského hrob. A já nevím, kde ho hledat.“
„V tom vám neporadím, ale vzchopte se,“ plácl ho šerif po rameni. „Žádný Morinsky neexistuje.“

Na tržišti mezitím Stan a Agnes O’Nealyovi sklízeli svůj stánek. Dnes prodali všechno, co přivezli, dokonce rychleji než obvykle. V jednu chvíli se k nim přiblížil šerif.
„Už nic nemáme,“ zasmála se na něj Agnes.
„O to mi nejde,“ posunul si šerif klobouk víc do týla. „Ten seržant v baru mi tvrdil, že toho Morinského nebo jak se jmenuje hledá, aby prý nějaká Abigail Handersonová měla pokoj. A že jestli je Morinsky mrtvý, tak chce vidět jeho hrob. Podle mě,“ zavrtěl šerif hlavou, „je ten chlap blázen a hledá nějakou iluzi.“ Šerif se rozloučil a odešel.
„Říkal Morinského hrob,“ řekl zamyšleně Stan, „má ho mít. Ještě nevím jak, ale hrob bude.“

Celou sobotu, neděli a kus pondělí nebyl Stan O’Nealy doma. Naštěstí se po něm nikdo nesháněl. Když se v pondělí krátce před polednem vrátil, objal svou ženu a pak s ní tiše rozmlouval. I když kromě vlastních dětí je nemohl nikdo další slyšet. Agnes se nakonec rozesmála tichým zvonivým smíchem.

„Tak odchod, pánové,“ odemkl v pondělí v poledne šerif vězení a vypustil ven Boba Handersona a jeho dva bratrance.
Když se vymotali před budovu, postavil se naproti nim, založil palce za opasek a oznámil:
„Jack Robins na vás žalobu podávat nebude, takže jste od této chvíle znovu na svobodě. Do večera se musíte ztratit z našeho města. A na dva roky sem máte zapovězený vstup. Jestli se tu během těch dvou let ukážete, mašírujete do basy natvrdo. Jasný?“
„Jo,“ zahučel Bob Handerson a jeho bratranci přikyvovali.
„A na toho Morinskýho zapomeňte,“ poradil jim šerif. „Podle všech zjištění neexistuje. Buďto je mrtvý nebo nikdy neexistoval. Odchod!“
Tři Handersonové se sunuli ke stanovišti dostavníků, aby je některý odvezl z města. Před nasednutím se Bob ohlédl a zamumlal:
„Zapomenout na Morinskýho? Ani omylem.“