Zdá se to nepravděpodobné a možná nad tím budou někteří méně informovaní čtenáři kroutit udiveně hlavou, avšak dnes, právě dnes, je tomu přesně 111 let ode dne, kdy zemřel nejplodnější český Básník.
Samozřejmě každý, kdo neprochrápal školní docházku, ví, že titulem nejplodnějšího českého Básníka se může honosit jen jeden mezi Básníky. A to – na rozdíl od Bezskrupulózního Udavače, kterého za Básníka pokládají jen pomatenci – Básník opravdový, který ční mezi Básníky českými i světovými. Josef Václav Sládek.
Josef Václav Sládek, tento suverénně nejplodnější český Básník, prožil bohatý a košatý život. Ačkoli se narodil i zemřel jakožto občan rakousko-uherský, psal výhradně česky; a to češtinou tak nádhernou, že uchvátil a zaujal celou řadu svých současníků, mezi nimiž nemohl chybět největší a nejvýznamnější český Velikán všech dob Jára Cimrman.
Asi každý, kdo se trochu vyzná v literatuře a neřadí Bezskrupulózní Udavače mezi Básníky, ví, že jeden z hlavních významů Josefa Václava Sládka spočívá v tom, že položil základy literatuře pro děti. A zde je na místě připomenout jeho nejslavnější báseň o křišťálové studánce.
Tenkrát totiž došlo k legendárnímu setkání Josefa Václava Sládka právě s Járou Cimrmanem, který na zbirožské poště obsluhoval telegraf. Jak už jsem uvedl výše, Cimrman Sládka jako básníka i jako člověka bezmezně obdivoval. Seděl za svou přepážkou a převáděl Sládkovy verše, nad nimiž se v duchu dojímal, do řady teček a čárek, až narazil na poslední sloku. Ta totiž v původní Sládkově verzi vypadala takto:
„Když usnou lesy hluboké
a kolem ticho jest,
tu starý vodník s rusalkou
chce do studánky vlézt.“
Cimrman byl poděšen. Závěrečné dvojverší zcela shodilo náladu celé básně. Ovšem zároveň věděl, že opravovat Sládka je vrcholem odvahy pro každého, natož právě pro Cimrmana. Nicméně se osmělil a navrhl Sládkovi změnu konce básně. A vyťukal poslední sloku tak, jak ji známe ze školních čítanek:
„Když usnou lesy hluboké
a kolem ticho jest,
tu nebesa i studánka
jsou plny zlatých hvězd.“
„To je ono, příteli,“ zvolal radostně Sládek a oba velikáni si nad přepážkou zbirožské pošty podali pravice.
Josef Václav Sládek, byť byl bezpochyby nejplodnějším Básníkem všech dob, nebyl jen Básníkem. Naopak vedl poměrně dobrodružný život. V mládí odcestoval na dva roky do USA na zkušenou. Vrátil se nadšen americkým životem a zklamán podmínkami původních obyvatel. Dokonce se stal i učitelem angličtiny a začal z ní i překládat. Mimo jiné přeložil téměř kompletního Shakespeara a to tak precizně, že Sládkovy překlady jako jediné na světě obsahují více veršů než původní originály.
Josef Václav Sládek byl kromě toho i vášnivým fotografem. A když se vrátím k jeho překladatelské činnosti, jako první rovněž přeložil píseň „Kde domov můj,“ o níž tenkrát ani nemohl tušit, že se stane českou hymnou, do angličtiny.
V závěru svého referátu osvětlím, jak jsem již slíbil, jak došlo k tomu, že Josef Václav Sládek je bezesporu nejplodnějším českým Básníkem. A je to jedna ze záhad jeho života. Všechny oficiální prameny mu totiž přisuzují pouze jednu dceru. Nicméně při každém představení Cimrmanovy divadelní hry „Afrika aneb Češi mezi Lidožravci“ sedí v publiku divák, který je Josefu Václavu Sládkovi tak neuvěřitelně podobný, že nemůže jít o náhodu. A právě výskyt těchto diváků, kteří bezpochyby nesou některé ze Sládkových genů, je rozhodujícím důkazem toho, co jsem napsal už na začátku, že Josef Václav Sládek byl naprosto a bezkonkurenčně nejplodnějším českým Básníkem všech dob.
