Štěpánka Bergerová: Moucha v pití i životě mi nevadí. Vyhodím a piju dál

Za pět měsíců to bude třináct let, co se na blogu iDNES.cz objevila bývalá projektantka, potom galeristka a taky spisovatelka Štěpánka Bergerová. Po deseti letech vydala další knihu, zasoutěžit si o ni můžete i vy.

Štěpánko, proč proboha zrovna Moucha v limonádě?

Jednou jsem večer přišla domů a v nedopité sklenici limonády plavala muška. A název byl na světě. A s ním i první povídka. Na rozdíl od jiných tato vznikla až po vymyšlení názvu, jinak je to u mého psaní téměř naopak.

Takže jsou to povídky?

Ano, je to různorodá směsice z posledních deseti let, některé ale i starší. Jen teď nastal čas je pustit do světa. Osmadvacet krátkých povídek o věcech líbezně prostých i těch, které se dějí, a často si s nimi nevíme rady. O tom, co si nosíme pod kůží a někdy se nedostane ven, jen sem tam prosakuje. V podstatě o tom, o čem píšou všichni, co svět světem stojí, a hliněné destičky, husí brka a pergameny, tužky a papíry byly nahrazeny černým na skle.  O lásce, vztazích, erotice, útěcích z osobních vězení, nalézáních sebe sama, o duších a nakonec i bohu.

To zní tajemně a dramaticky. Co tě tedy konkrétně inspiruje?
Vždy se směji, když se někdo někoho ptá: „Mistře a kde berete inspiraci?“ Asi nejlepší odpověď, jakou jsem kdy slyšela, byla od Jana Kanyzy coby malíře (aby nedošlo k mýlce). Odpověděl ve smyslu, že se mu zdají barevné sny a on se ráno probudí a jen je obtáhne.
Odpověděla bych podobně – zdají se mi barvité příběhy a já si je v bdělém stavu krátce poznamenám, pak doplním oslí můstky a je to. Někdy to zvládnu rychle a na jeden zátah. Jsou ale příběhy, které se rodily několik let.
Vyšly povídky i na blogu?

Ano, část, řekla bych tak necelá polovina byla publikována na mém blogu. Některé doznaly drobných úprav. Na některých, zvláště těch minimalistických, jsem téměř nic neměnila. Před nějakým časem zde na blogu probíhala literární soutěž „Kraťasy“, na které měl hlavní podíl Karel Boháček, a já byla jednou hodnotitelkou. Nadchl mě krátký formát textů, a proto je také většina povídek v knize minimalistických. Mám ráda, když se co nejvíce obsahu nasouká do co nejméně textu. A řekla bych, že to sluší i dnešní rychlé době. Ovšem zase vzniká riziko, že text nebude pochopen.
Některé povídky vnímají různí čtenáři různým způsobem.
Řada povídek je psána se skrytým, druhým, někdy i třetím plánem. Co který čtenář rozklíčuje, je taková hra s indiciemi. Baví mě tenhle styl psaní. Někdo zůstane v první rovině, někdo pronikne do druhé a doufám, že někteří čtenáři i hlouběji. Mám radost, když mi pak někdo napíše, že napřed tu kterou povídku jen přelétl (zdála se mu o ničem), pak se k ní vrátil a našel fantastickou pointu. To mě zahřeje.

Překvapilo mě, že jsi vydání vlastní knihy zaplatila sama. Proč?
Před deseti lety jsem vydala svou první povídkovou knihu a díky chování nakladatele z ní neviděla ani korunu, i když se stále prodává. Nereaguje na obsílky, není k zastižení. Soudit se je ztráta času, beru to jako reklamu, a jestli na to budu mít chuť, vydám první knihu znovu sama.

Vybírala jsem všechny spolupracovníky, od korektorky přes grafiky po tiskárnu. Přiznávám, že je to dobrodružství a řehole, ale obrovská svoboda a škola života. Obrovskou radost mám z kresby Dalibora Nesnídala.  To je člověk, kterému nastíníte svou představu a on ji trefí na první dobrou a ještě lépe, než jste si mysleli. To je velká vzácnost.

Kdy tedy kniha vyšla a kde byl křest?
Knihu mi přivezli z tiskárny koncem srpna, pak jsem ji předávala a rozesílala čtenářům, kteří si ji předplatili na HIT HIT, je k dostání v Karlovarské krajské knihovně a v jednom internetovém knihkupectví. Čeká mě ještě další marketing, to je úděl samovydavatele.

Klasický křest nebyl a nebude, je a bude série „nekřestů“. Což budou mé praštěné nápady s podnázvem – „Knihy se nepolévají“.  Fotografie z nich budou průběžně zde, na mém webu, Facebooku, Instagramu. Ráda dělám věci jinak a jako introvert, co si ale občas rád zakřepčí, pluji ve vlastním proudu.

Máš v plánu i něco dalšího?

Splněná přání mluví sama za sebe, a i já raději vyprávím o tom, co se mi povedlo, nebo si dělám legraci z toho, jaký jsem měla velký oči a co se mi nepovedlo.
Těším se na lidi, příběhy a věci, které budoucnost přinese. Jako když člověk stojí s batohem na zádech na kraji zeleného údolí a říká si: „To je ale krásný den, copak mě dnes na tom výšlapu asi potká?“

SOUTĚŽ

1/ Jak dlouho Štěpánka bloguje na iDnes?

2/ Jak se jmenuje první kniha Štěpánky Bergerové? 

3/ Kdo je autorem kresby na obálce knihy? 

Své odpovědi posílejte na e-mail [e-mail] do 16. 1. 2020, knížku Štěpánky Bergerové od nás obdrží deset nejrychlejších, kteří správně zodpovědí všechny tři otázky. 

-bng-