Vrať se do hrobu, aneb jsem persona non grata

Sháním šaty - vhodné pro "dámu" mého věku - tedy žádná dorostenka, ale ani scvrklá stařena či nadměrná matróna. Netušila jsem, že to bude tak velký problém.

Oběhala jsem spoustu obchodů - ty vietnamské jsem předem vyloučila. Mám téměř 170 cm, a to je pro Vietnamce zřejmě nadměrná velikost. Všechny šaty a sukně od nich mám do půli stehen, a z toho jsem už přeci jen vyrostla. Vydala jsem tedy se do OC, kde je obchodů a butiků přehršel - v různých cenových kategoriích. Ne že by zely prázdnotou, ale...

V jednom nejmenovaném poměrně luxusním butiku jsem narazila na šaty, ve kterých bych si netroufla chodit ani po doma - výstřih velmi velmi hluboký, délka velmi velmi malá a k tomu nápadný vzor. Uf. Další butik - šatečky petré jak na rómskou svatbu. Pak mi nabidli šaty obtažené jak druhá kůže s minimální délkou. Většina zářila barvami jak lampión. Barvy miluji - třeba červenou, ale bohužel nemám ani odvahu, ani věk Paris Hilton.

Pokud se v některém obchodě objevily šaty decentně barevné s délkou kolem kolen, výstřih, který spíš naznačuje než odhaluje, byly k mání ve velikostech 42 a výše. Abych z nich nevypadla, musela bych 20 kg přibrat, a to ani kvůli svatbě svého jediného syna nehodlám. Obzvláště mě nadchly takové ty "vdovské" modely - upnuté ke krku, nejlépe černé, hnědé či tmavě modré s délkou do půli lýtek. Takový ten "slušivý" typ, co v něm i super štíhlá šestnactka vypadá jako opuštěná italská vdova.

Tak přemýšlím, co je výhodnější a společensky více tolerovatelné: když postarší dáma přijde v mini, nebo když přijde naopak v superdecentních šatech italské vdovy. Ani jedno mě nenaplňuje přílišným nadšením. Navíc nejsem ten typ, který za skvěle strávené odpoledne považuje to prožité v obchodním centru.

Také nechápu, proč v obchodních centrech - v obchodech s oblečením, stejně jako v obchodech se sportovním zbožím stroze rozlišují sezónu. Když jsem vloni v lednu sháněla nové plavky, odkázala mě prodavačka do správných mezí: není sezóna - pro mě je, chodím každý týden plavat do bazénu. A nejsem sama. Podobně jsem dopadla, když jsem chtěla zeťovi koupit k vánocům cyklistické tričko. Teď jsem zase slyšela: je léto, máme samé pestrobarevné šaty. Jednobarevné jsme měli v zimě.

Závidím mužům. Jeden klasický oblek a mají vystaráno od plesů přes svatby k pohřbům. Stačí střídat košile a kravaty či motýlky. Na úplný závěr si ho mohou vzít i do rakve. Ach jo, to my, ženy, to tak lehké nemáme.Mění se móda, měníme se my.  A ještě ke všemu dnešní svět nějak zapomněl, že všichni stárneme, i top modelky jednou opustí výstřední modely a budou se chtít cítit jako krásné ženy, ale zároveň pohodově, a to v mini a s výstřihem do pasu od jistého věku nejde. Prodavačky na mé přání "slušivé malé společenské vhodné pro můj věk" buď nasadí přesladký úsměv a pronesou: Ale vy jste štíhlá, to můžete mít, to se dneska nosí, nebo se na mě - hlavně ty mladinké - podívají s útrpným výrazem a v jejich očích čtu: Vrať se do hrobu, stařeno!