Více jak 100 000 středoškoláků dospělo

Dospělo, nebo se tak stane v nejbližší době - letošní maturitní maraton se kvapem blíží k cílové pásce. Důkazem jsou na silnicích mladiství řidiči v kvádrech, na ulicích vyparádění mladíci v oblecích a mladé dámy  na podpatcích. Ti všichni směřují časně ráno a brzy po obědě na svou alma mater, aby se podrobili zkoušce dospělosti. Za týden - dva se vše vrátí do starých kolejí, utichne rozruch s těžkou matikou a třeťáci se začnou cítit jako machři - budou ve školách nejstarší.

Ráda bych se ale k letošním maturitám vrátila. Nejen proto, že mě občas sousedi a známí zastavují a ptají se, jak je to vlastně s onou těžkou matematikou či "jak to letos jde" a podobně.

Ono to tak docela nejde. Už dlouho jsem nezažila tolik propadajích či tolik výkonů, jež nelze označit jinak než jako špatné. Samozřejmě byly i výkony skvělé, ale ony mizerné vrhají i na ty skvělé špatné světlo. Naříkající studenti, jimž státní maturity připadají těžké, další, kteří nejsou schopni naučit se větší množství látky najednou. Nesmysly, které se smrtelně vážnou tváří studenti komisi sdělují, tak nejsou k smíchu, ale spíš k pláči.

Opět se dostávám ke svému oblíbenému tvrzení, že švec by se měl držet kopyta a maturita mu v tom nepomůže. Na jedné straně chápu snahu vlády vzdělávat dnešní mladé co nejdéle - nároky na všechny z nás stále stoupají, práce je málo a je lepší mít mladé ve škole než na pracáku. Ale na straně druhé - nejsme všichni stejní. Někdo má spíš v hlavě a jiný zase spíš v rukou. Komunisté v padesátých letech vyhnali inteligenci do provozu a nutili je plnit plán na soustruhu, aniž by brali v potaz, že dotyčný "dělník" pracoval např. 20 let jako účetní. Teď chceme, aby si budoucí kadeřnice či kosmetička vybrala mezi maturitou z matematiky nebo z angličtiny. Obou předmětů má ale v rozvrhu hodin o polovinu méně než gymnazista. Oba si pak vyberou základní verzi maturity. Není divu, že někdy vyletí oba: gymnazista si říká, že tu nižší dá i bez učení, a kosmetičce ani učení není nic platné. Jakou hodnotu tedy dnešní maturita má? Někteří studenti, kteří berou onu zkoušku poctivě, maturují z pěti předmětů, píší několikero písemek, jiní na to jdou s chladným kalkulem, a umožní-li jim to škola, odmaturují ze dvou stejných předmětů jak ve státní, tak i ve školní části. Připravují se tedy jen na zkoušky dvě. Mnozí propadlíci si z neúspěchu nic nedělají, protože jsou stejně už dávno přijati na vysokou školu - spokojí-li se s technikou, o něž u nás moc zájem není - stačí jim udělat v září reparát. A je zcela jedno jak. Paradoxně ti, jichž je přebytek - humanitně zaměření studenti - musí makat až do poslední chvíle, neboť na školy humanitního typu je u nás nával. A proč paradoxně? Za mého mládí na nás, humanitně zaměřené, hlavně dívky, hledívali učitelé trochu skrz prsty, neboť za elitu byly považovány třídy matematicko-fyzikální a přírodovědné. Dnes se v takových třídách najdou sice "géniové", ale je jich opravdu minimum.

Je mi to všechno poněkud líto. Za socialismu z nás neustále vytloukali elitářství. Dnes se pěstuje elitářství zcela jiné - elita, to jsou fotbalisti, hokejisti, politici, lobbisté, sem tam probleskne i zmínka o nějakém lékaři. Ale národ, který si nevypěstuje opravdovou elitu - chytrou, vzdělanou, ale i morálně silnou skupinu schopnou pracovat pro blaho země, ten to bude mít silně nahnuté. Leda že by byla pravdou teorie, již jsem kdesi nedávno slyšela. Masa hlupáků se lépe ovládá a titulovaný hlupák je hlupák dvojnásobný. Takoví určitě uvěří, že podlaháři dávají pod podlahu milióny či že si lze splést "sedmičku" se "sedmičkou".