Mám stařičkou matku - slovy Nerudovými, která celý život běhala jak čamrda, ale na stará kolena ji právě ta kolena zradila. Není divu, celý život fyzicky pracovala a na jaře si připsala osmý křížek.
Páni doktoři jí sice jedno koleno vyměnili, ale ona se od té doby bojí chodit bez hůlky. Musí-li nakoupit, do druhé ruky k tomu přidá nezbytnou tašku na kolečkách – stařenka jak z partesů.
I vydala se onehdy maminka na nádraží – nebudu zapírat, za vše mohu já – šla mi naproti. Hůlka, taška na kolečkách a v ní nákup. Babička kráčí pěkně po chodníku, na každém přechodu se vzorně rozhlédne. Je sice občankou maloměstského Vrchlabí, ale přes zimu žije v Praze – na silnici je proto hodně opatrná. Mobil bohužel zapomněla doma, takže jsme se minuly a babička se obrací na zpáteční cestu. V malých městech je to jako podle kopíráku. Nádraží, před ním hospoda, nejnovější vymožeností je zastávka MHD. Tam zamířila i moje maminka, ale dočetla se, že autobus jí ujel. Pěkně se tedy rozhlédla a začala přecházet na druhou stranu – moc rychle jí to nejde, tak měla co dělat, aby se vyhnula autobusu, který najížděl na zastávku na protější straně - bylo to zrovna v místech, kde je ona nádražní hospoda a před ní malé parkoviště. Podle mne správně vyhodnotila situaci, že uhnout na parkoviště je bezpečnější než uhnout do silnice. Ale ouha. Zatímco babička pečlivě sledovala autobus, z hospody vyšli dva mladí muži, hupsli do auta a vyjeli. Stará paní netušila nebezpečí, takže náraz, který přišel zezadu, vnímala jako kopnutí krávy. Couvající auto naštěstí nabralo maminku přes pojízdnou kabelu, která ji katapultovala dopředu. Naštěstí nepustila ani kabelu, ani hůlku, takže si nezlomila ruce, zato si natloukla obličej a většinu nárazu odneslo operované koleno.
Nevím, jak by zareagoval kdokoliv z nás, ale chudák stará paní na dotaz muže, který vyskočil po nárazu z auta, jestli jí něco je, ze země vykřikla: „Zničil jste mi tašku, jak donesu nákup domů, bydlím daleko…“
A jak myslíte, že zareagoval muž? Beze slova skočil do auta a ujel a rozklepanou bábrli s krvavými koleny, modrající bradou a monoklem na oku nechal svému osudu. Když jsem ji našla, klepala se a neustále opakovala: „On mě přejel!“
Byla jsem zlostí bez sebe, chtěla jsem okamžitě volat na hnusného řidiče polici, ale dostaňte z babči v šoku, jak chlápek vypadal a jak vypadalo auto. Jediné, co si pamatovala, bylo, že mělo červenou barvu a že uvnitř se krčil druhý muž.
Chtěla bych tímto vzkázat všem podobným „řidičům“: I vy budete staří. Možná máte pocit, že ta babka se tam motala, ale byla jsem si místo prohlédnout a musím říci, že moc šancí jednat jinak neměla. Jako řidič vím, že jste se měl dobře podívat dozadu, obzvlášť když tam byl onen autobus. A když už se stalo, měl jste se zachovat jako chlap. Naložit babku do auta a odvézt ji domů, popř. jí přispět na kabelu. Stála 240 Kč, což je při jejím důchodu docela slušně vysoká částka. Takhle mě napadá jen jedno vysvětlení – pil jste!!! Dal jste si něco k jídlu a zapil to pivem/y. Kdybyste se zachoval jako chlap a neutekl zbaběle z místa, nemyslela bych si to. Takhle mi to nevymluvíte.
Na každém nádraží, kudy jsem cestou k mamince projížděla, visel aspoň jeden bilboard o tom, jak si máme vážit starých lidí. Tak o tom nemluvme a konečně to DĚLEJME!
