Naše sídliště vznikalo na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Tedy v době, kdy se stavěly nejhnusnější domy s jediným cílem – nacpat do nich co nejvíc lidí a při jejich stavbě co nejvíc ušetřit. Tedy ony Václavem Havlem proslavené králíkárny.
Tím pádem má toto sídlišťátko – vznikalo v době, kdy už zas tak moc místa ke stavění na zelené louce nebylo – mnoho specifik. Například spoustu vybetonovaných a následně vyasfaltovaných ploch k ničemu. Třeba dva paralelní chodníky vedle sebe od obchodu do – nikam. Opravdu končí ve ztracenu, oba. Stejný betonový podklad pokrytý asfaltem měla i všechna dětská hřiště. Ohrada z panelů, v ní menší ohrádka z panelů a v ní písek. Nad tím žebříček z rezavých trubek, k němuž byla původně připevněná plastová skluzavka, jež vzala velmi brzy za své. Nejoblíbenější zábavou všech dětí byl skok z této konstrukce do písku – rok od roku nebezpečnější, protože dobrých dvacet let ten písek nikdo nedoplňoval. A zákon o zachování hmoty zde nějak nefungoval… (Dnes je ve většině původních pískovišť „kopřiviště“) A představte si takový pád z prolézačky či hrazdy na beton. Moje dcera si to vyzkoušela asi v sedmi a kromě lehkého otřesu mozku, naražených předních zubů a modřin v obličeji měla poměrně dlouho i trauma z hrazdy…
Další lahůdkou je neprůjezdnost sídliště z jednoho konce na druhý. Když si kamarádka z domu přes chodník zlomí nohu a vy ji pozvete na oslavu svých narozenin, bude muset autem najet dva kilometry, aby se k vám vůbec dostala.
Úžasné betonové plochy jsou doplněné trávníky s několika neudržovanými stromy – po těch letech jsou prokopané mnoha tunely pro horkovod, plyn, vodu, elektřinu, ale i pro kabely optické či jiné. Každá firma přijede, prohrabe se zemi, následné jámy zahrne a odjede. A výsledek? Nemožnost trávník pokosit, protože připomíná tankodrom s umělými vlnami a propady. Běžet tudy ve vysoké trávě by vás mohlo stát zlomený kotník. Ostatně stejně dopadly i naše betonové plochy. „Krtci“ s motykami je podhrabávali už tolikrát, rozkopávány byly stejně často a následné záplaty se většinou propadnou. Projížďka na kolečkových bruslích by vás mohla stát i život – při jízdě z kopce je najetí do praskliny či propadliny fatální!
Musím dodat, že architekti, kteří naše sídliště projektovali, byli opravdovými fandy, ba přímo milovníky betonu ve všech podobách. Před každým domem je vybudovaná ohrádka z betonových panelů, do které se vejdou přesně dva kontejnery. Nepamatuji, kdy naposledy ve většině těchto ohrádek kontejnery stoprocentně byly – většinou stojí před ohrádkou a zabírají místo na parkovišti. Navíc v době třídění odpadů by se tam všechny stejně nevešly. A k čemu že naše betonové klece slouží? K odhazování odpadků, uskladňování starého nábytku a často také pánům jdoucím z místních hospod k močení. Je to pohled pro bohy. Lehce až více opivněný muž se zastaví, obezřetně se rozhlédne vpravo i vlevo, vleze do „pisoáru“ a spokojeně vykoná potřebu – nikdo ho přece neviděl. Co na tom, že močil před dvanáctipatrovým domem a že na něho viděli z bytů od prvního patra výše.
V současnosti prochází mé bydliště revitalizací jako většina sídlišť v republice. A co se změnilo? Králíkárny zůstaly králíkárnami, jen mají různobarevné zdi. Z obchůdků jsou hospody, auta nemají kde parkovat, děti zde mají jedno malé poměrně moderní hřiště, ona betonová monstra dále chátrají. Zeleň se ošetřuje jednou za uherský rok bez ohledu na potřebu, ale podle jakéhosi pofiderního plánu. Obrovské zaasfaltované plochy nikdo neudržuje, v zimě se neprotahují. Představte si třeba takovýto zimní paradox. Noční služba ručně prohází všechny schody – a je jich mezi chodníky dost. Ale protože sídliště není průjezdné, pluhy projedou jen část. Výsledek? Uprostřed závějí jsou čtyři schůdky, krásně očištěné a vzorně posolené – k nim se musíte probrodit.
A vrcholem všeho je absence městských strážníků. Takže v noci se naše mini sídliště stává rájem feťáků či zlodějíčků a opilců vracejících se ze čtyř místních hospod (jedna má dokonce otevřeno non-stop). Stále více bytů nejen na našem sídlišti má za obyvatele podnájemníky – majitel bydlí v domku a byt na sídlišti pronajímá. Nájemcům nezáleží ani na bytě, ani na domě, tudíž ani na celém sídlišti.
Až budete vjíždět do jakéhokoliv města, kde jste dlouho nebyli, a bude si říkat, jak se to tam změnilo k lepšímu, nevěřte tomu. To jen ta barevná fasáda vypadá, že bydlet na sídlišti musí být ráj. Ve skutečnosti jsou na tom možná i ti králíci někdy líp.
